Firmy dnes hledají způsoby, jak vytvářet weby, aplikace nebo interní systémy rychleji a efektivněji než dřív. Spolu s tím se stále častěji objevují pojmy no-code a low-code, které slibují jednodušší vývoj bez nutnosti rozsáhlého programování. V praxi ale kolem těchto nástrojů vzniká spousta očekávání, polopravd i zbytečných obav.

Někdo má pocit, že no-code úplně nahradí programátory. Jiní ho naopak považují za amatérské řešení vhodné maximálně pro jednoduché projekty. Pravda bývá jako obvykle někde mezi. V článku si proto vysvětlíme, co no-code a low-code vlastně znamenají, jaký je mezi nimi rozdíl a hlavně kdy dávají smysl – a kdy už se vyplatí jít cestou klasického vývoje.

Co znamená no-code

No-code označuje způsob tvorby webů, aplikací nebo automatizací bez klasického programování. Místo ručního programování se web nebo aplikace skládá ve vizuálním prostředí podobně jako stavebnice – pomocí předpřipravených prvků, funkcí a propojení. 

Typickým příkladem no-code řešení mohou být například: 

• tvorba webových stránek,
• interní firemní aplikace,
• automatizace procesů,
• formuláře,
• rezervační systémy,
• jednoduché klientské portály.

Tvůrce aplikace dané aplikace, webů nebo procesů tak nemusí znát programovací jazyky, jako je například JavaScript nebo PHP. Celý systém jednoduše skládá podobně jako stavebnici.

Mezi známé no-code nástroje patří například:

• Webflow,
• Bubble,
• Glide,
• Softr,
• Airtable,
• Make nebo Zapier pro automatizace.

Velkou výhodou no-code přístupu je rychlost. Firmy dokážou vytvořit první funkční verzi projektu výrazně rychleji než při klasickém vývoji. Často také odpadá potřeba rozsáhlého vývojového týmu, což snižuje vstupní náklady.

To ale neznamená, že no-code zvládne úplně všechno.

Co znamená low-code

Low-code je podobný princip, ale s jedním důležitým rozdílem: část řešení už počítá s programováním.

Základ aplikace nebo systému vytváříme vizuálně stejně jako u no-code, ale složitější funkcionality, napojení nebo specifické úpravy zde řešíme pomocí kódu. Low-code se proto používá hlavně tam, kde už firmy potřebují pokročilejší funkce, práci s větším množstvím dat, propojení různých systémů nebo specifické procesy, které nejde jednoduše poskládat jen z předpřipravených prvků. 

Jednoduše řečeno:

• no-code = minimum nebo žádné programování,
• low-code = kombinace vizuálního prostředí a programování.

Low-code platformy často využívají interní vývojové týmy, agentury, technologické firmy nebo větší e-shopy, které potřebují větší flexibilitu a možnost systém dále upravovat podle vlastních procesů a potřeb. 

Mezi známé low-code nástroje patří například Retool, OutSystems, Mendix nebo FlutterFlow. Do určité míry sem můžeme zařadit také pokročilejší funkce nástrojů jako Webflow nebo Bubble, které už umožňují rozsáhlejší úpravy a práci s vlastní logikou. 

Low-code bývá vhodný ve chvíli, kdy už standardní šablony a jednoduchá nastavení nestačí.

Kdy dává no-code opravdu smysl

Jak jsme si vysvětlili výše, no-code je oproti low-code vhodnější hlavně pro jednodušší projekty, menší firmy nebo situace, kdy je potřeba vytvořit funkční řešení rychle, s nižšími náklady a bez klasického programování. Největší smysl dává především tam, kde firmy potřebují jednoduše otestovat něco nového, automatizovat jednoduché procesy nebo spustit první verzi projektu bez dlouhého vývoje.

Kolem no-code dnes vzniká velké nadšení hlavně proto, že dokáže výrazně urychlit první fáze projektu. V mnoha případech je to navíc opravdu správná cesta. Kdy tedy no-code dává největší smysl?

Když potřebujete rychle ověřit nápad

Mnozí z vašich klientů dnes nechtějí investovat statisíce korun do vývoje systému, o kterém neví jistě, jestli vůbec bude fungovat. No-code vám umožní vytvořit pro ně první funkční verzi během několika dní nebo týdnů.

Tyto prvotní weby, aplikace a produkty se často označuji jako MVP (Minimum Viable Product), tedy minimální funkční verze produktu. Jejím cílem není dokonalost, ale ověření, zda má projekt smysl.

Typickým příkladem MVP mohou být:

• rezervační aplikace,
• klientský portál,
• interní objednávkový systém,
• jednoduchý startup projekt.

Když potřebujete automatizovat opakující se procesy

No-code nástroje dnes velmi dobře fungují také v automatizaci procesů, kde umožňují vytvářet různá propojení, pracovní postupy a automatické akce bez nutnosti klasického programování. 

Můžete jej využít například pro:

• automatické přeposílání poptávek,
• propojení formulářů s CRM systémem,
• generování faktur,
• notifikace do firemních chatů,
• synchronizace dat mezi systémy.

Právě tady bývá přínos obrovský, protože firmy často zbytečně tráví desítky hodin ruční administrativou.

Když potřebujete jednoduchý interní systém

Ne každá společnost nutně potřebuje rozsáhlou aplikaci nakódovanou na míru. Mnoha firmám stačí jednoduchý nástroj pro:

• evidenci klientů,
• správu zakázek,
• interní schvalování,
• reporting,
• sdílení dat mezi týmy.

A právě zde dokáží no-code aplikace a nástroje fungovat velmi dobře.

Kdy už no-code přestává stačit

Situace se ale často začne měnit ve chvíli, kdy firma postupně roste a spolu s ní rostou také nároky na používané systémy, automatizace nebo interní procesy. Jak jsme zmínili výše, no-code řešení bývají velmi vhodná hlavně pro jednodušší projekty, rychlé spuštění první verze produktu nebo základní automatizace. V určité fázi však může firma narazit na limity těchto nástrojů.

Jakmile je potřeba řešit složitější procesy, specifické firemní požadavky nebo pokročilejší práci s daty, začíná být no-code prostředí často příliš omezené. Firmy pak narážejí na situace, kdy už předpřipravené funkce nestačí a systém vyžaduje individuálnější úpravy nebo větší flexibilitu.

Typicky se to stává ve chvíli, kdy firma potřebuje například:

• specifické funkce,
• složitější logiku,
• vysoký výkon,
• větší bezpečnost,
• rozsáhlé integrace,
• individuální uživatelské role,
• pokročilé napojení na externí systémy.

Právě tehdy firmy často zjišťují, že jim původně jednoduché řešení přestává stačit. Jaké jsou tedy nejčastější limity no-code nástrojů a v čem mohou začít firmy omezovat? 

Omezená flexibilita no-code řešení 

No-code platformy fungují v určitých mantinelech, protože jsou postavené hlavně na předpřipravených funkcích, šablonách a možnostech nastavení, které platforma sama nabízí. U menších a jednodušších projektů to většinou vůbec nevadí, protože firmy často nepotřebují složité úpravy ani individuální řešení. Situace se ale začíná měnit ve chvíli, kdy projekt roste a firma potřebuje specifičtější funkce, pokročilejší logiku nebo propojení s dalšími systémy. V takovém momentu může být no-code prostředí příliš omezené a některé úpravy už nejsou možné nebo jsou zbytečně komplikované. Limity no-code řešení se nejčastěji začnou projevovat ve chvíli, kdy: 

• něco nejde upravit,
• chybí konkrétní funkcionalita,
• systém neumí požadované napojení,
• nebo je úprava příliš komplikovaná.

V této chvíli už firmy často potřebují větší flexibilitu a možnosti individuálních úprav, což bývá moment, kdy přichází přechod na low-code nebo při složitějších projektech rovnou na klasický vývoj. 

Když je celý systém navázaný na jednu platformu

Dalším častým omezením no-code řešení bývá takzvaný vendor lock-in, tedy situace, kdy je celý systém, aplikace nebo firemní proces silně závislý na jedné konkrétní platformě či dodavateli služby.

Pokud firma postaví větší část svého podnikání na jednom no-code nástroji, může být pozdější přechod na jiné řešení velmi složitý, nákladný nebo v některých případech téměř nemožný. Jednotlivé platformy totiž často fungují odlišně, používají vlastní logiku, omezení i způsoby propojení s dalšími systémy.

To nemusí být problém u menších nebo krátkodobých projektů. U dlouhodobých systémů, interních firemních nástrojů nebo rozsáhlejších automatizací je ale dobré přemýšlet nad budoucím rozvojem firmy už od začátku. Firmy by si měly položit otázku, zda jim vybrané řešení bude stačit i za několik let a jak složité případně bude celý systém dále rozšiřovat nebo převést jinam.

Výkon a možnosti škálování

Dalším důležitým tématem je výkon systému a jeho schopnost růst společně s firmou. Právě tomu se říká škálování, tedy schopnost aplikace nebo systému zvládat postupně větší množství uživatelů, dat, procesů nebo funkcí bez výrazného zpomalení či technických komplikací.

U menších projektů bývá no-code řešení často naprosto dostačující. Jakmile ale firma začne růst, přibývají další automatizace, uživatelé nebo propojení s jinými systémy, mohou se začít objevovat limity dané platformy. Aplikace může být pomalejší, některé procesy přestávají fungovat plynule a firma často naráží také na omezení databází nebo vyšší provozní náklady.

Typicky může jít například o situace, kdy:

• aplikace reaguje pomaleji,
• systém nezvládá větší množství dat,
• automatizace začínají být nespolehlivé,
• rostou náklady na provoz,
• nebo platforma jednoduše technicky nestačí na další rozvoj projektu.

Právě v této fázi už firmy často potřebují robustnější a flexibilnější řešení, a proto začíná dávat větší smysl low-code nebo klasický vývoj na míru.

Kdy zvolit low-code

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že volba mezi no-code a low-code závisí hlavně na složitosti projektu, budoucích plánech firmy a očekáváních od samotného systému. Pokud potřebujete jednoduché řešení, rychlé spuštění projektu nebo nástroj pro menší a krátkodobější využití, bývá no-code často dostačující a ekonomicky výhodnou cestou.

Ve chvíli, kdy ale firma plánuje další růst, složitější procesy, větší množství automatizací nebo specifické funkce na míru, začíná dávat větší smysl low-code přístup. Ten umožňuje zachovat rychlost vývoje, ale zároveň nabízí větší flexibilitu, možnosti rozšíření a lepší připravenost do budoucna.

Low-code tak dnes firmy často využívají jako určitý kompromis mezi jednoduchostí no-code nástrojů a plně individuálním vývojem. Hodí se především pro projekty, u kterých už od začátku víte, že se budou postupně rozšiřovat, propojovat s dalšími systémy nebo vyžadovat pokročilejší logiku a individuální úpravy.

Znamená no-code konec programátorů?

Tohle je dnes jedna z nejčastějších otázek a hned na úvod můžeme uklidnit: postupný rozvoj no-code a low-code rozhodně neznamená konec programátorů ani klasického programování, jak ho známe dnes.

No-code a low-code spíše mění způsob, jakým dnes vznikají digitální produkty. Jednodušší části projektů dokážou firmy vytvořit rychleji, levněji a bez nutnosti rozsáhlého vývoje. Programátoři se tak stále častěji posouvají od základních úprav k technicky náročnějším, strategičtějším a individuálnějším částem projektů.

Ve výsledku dnes často vzniká opačný efekt, než si lidé původně mysleli. Firmy díky no-code nástrojům rychleji testují nové nápady, vzniká více digitálních projektů a zároveň roste i poptávka po zkušených vývojářích, kteří dokážou složitější systémy navrhnout, propojit a dále rozvíjet.

Co si z toho odnést

No-code ani low-code nejsou univerzálním řešením pro všechny firmy a všechny projekty. Pokud dnes hledáte vhodný způsob vývoje webu, aplikace nebo interního systému, vyplatí se nejprve zamyslet nad tím, co od řešení očekáváte nejen teď, ale také za rok nebo za několik let. U jednodušších projektů, menších firem nebo rychlého ověření nápadu může být no-code ideální cestou díky nižším nákladům, rychlosti a jednoduchosti. Pokud ale počítáte s růstem firmy, rozšiřováním funkcí, napojením na další systémy nebo individuálními úpravami, bývá vhodnější low-code nebo klasický vývoj, který nabízí větší flexibilitu i prostor pro budoucí rozvoj.

Důležité je proto nevybírat řešení jen podle aktuální ceny nebo rychlosti spuštění, ale především podle reálných potřeb vašeho podnikání a toho, kam se má projekt v budoucnu posouvat.

Pokud si nejste jistí, jaký přístup bude pro váš projekt nejvhodnější, rádi s vámi projdeme vaše potřeby, možnosti i budoucí plány a pomůžeme vám najít řešení, které bude dávat smysl nejen dnes, ale i do budoucna.

Možná jste v poslední době narazili na pojem „vibe coding“. Označuje aktuálně stále více moderní způsob vývoje webů a aplikací s využitím umělé inteligence, který výrazně mění celý proces tvorby. V článku si vysvětlíme, co přesně tento přístup znamená, jak funguje v praxi a jaké možnosti dnes přináší firmám i jejich zákazníkům.

Co je to „vibe coding“ a proč se o něm mluví

Možná jste už pojem „vibe coding“ někde zaznamenali. A pokud ne, vůbec to nevadí – nejde o oficiální termín, ale spíše o označení, které se v poslední době začalo poměrně hodně používat pro popis moderního vývoje s pomocí AI. Pokud do tvorby webů teprve pronikáte, může být tenhle pojem trochu matoucí. Proto si ho pojďme jednoduše vysvětlit.

„Vibe coding“ je neformální označení pro způsob vytváření webů a aplikací, kdy velkou část práce přebírají nástroje využívající umělou inteligenci. Zjednodušeně řečeno – místo toho, aby vývojář (nebo i člověk bez hlubších programátorských znalostí) ručně psal kód řádek po řádku, pracuje jiným způsobem. Do nástroje zadává, co potřebuje vytvořit, popisuje funkčnost, strukturu nebo vzhled a nástroj na základě těchto vstupů navrhuje konkrétní řešení.

Často zároveň dochází k tomu, že nástroj kód nejen vytváří, ale i průběžně doplňuje nebo upravuje podle zadání. Člověk tak celý proces spíše řídí, testuje a ladí, než aby ho kompletně programoval od začátku.

AI vývojáře nenahrazuje. Mění jejich roli

Rozhodně to ale neznamená, že by vývojáři měli přijít o svou práci nebo že by jich v budoucnu nebylo potřeba. Spíš naopak – jejich role se postupně mění a posouvá.

Umělá inteligence jim totiž výrazně ulehčuje od rutinních a časově náročných činností, jako je opakující se psaní kódu nebo řešení základních technických úkolů. Díky tomu se mohou mnohem více soustředit na to, co má skutečný dopad. Tedy na přemýšlení nad tím, jak má výsledné řešení fungovat, jak má vypadat a jestli opravdu odpovídá potřebám klienta.

Vývojář se tak čím dál více stává člověkem, který celý proces řídí. Nejen že kontroluje kvalitu výstupu, ale zároveň dává jednotlivým krokům smysl, propojuje technické řešení s byznysovým cílem a hlídá, aby výsledný produkt fungoval jako celek.

Nejde tedy o to, že by AI nahradila vývojáře. Jde o to, že jim pomáhá pracovat efektivněji a posouvá jejich roli blíž k rozhodování, návrhu a strategii.

Jak AI změnila vývoj webů a aplikací

Vývoj webů byl dříve poměrně lineární proces, který měl jasně dané kroky – od zadání přes návrh až po samotné programování a testování. Každá fáze na sebe navazovala a často vyžadovala zapojení více specialistů, kteří si mezi sebou předávali výstupy. To znamenalo nejen delší časovou náročnost, ale i vyšší náklady a menší flexibilitu při případných změnách.

Dnes se tento proces výrazně zrychluje. Díky AI nástrojům je možné:

• rychleji vytvářet návrhy řešení,
• automaticky generovat části kódu,
• pracovat s daty a obsahem efektivněji,
• a celkově zkrátit dobu mezi nápadem a hotovým řešením.

Nejde ale jen o rychlost. Velkou změnou je také flexibilita celého procesu. Úpravy, které dříve znamenaly zásah do vývoje a další čas i náklady, dnes dokážeme řešit mnohem rychleji a efektivněji. Díky tomu je možné reagovat na potřeby klienta průběžně a řešení postupně upravovat podle toho, jak se projekt vyvíjí nebo jaké přináší výsledky.

Co to znamená pro firmy

Pro firmy v České republice to znamená především jednu zásadní věc – větší dostupnost kvalitních digitálních řešení. To, co bylo ještě donedávna dostupné spíše větším firmám s vyššími rozpočty, se dnes postupně otevírá i menším a středním podnikům.

Díky modernímu přístupu k vývoji dnes navíc není nutné dělat velké jednorázové investice bez možnosti úprav. Firmy mohou řešení budovat postupně, testovat a přizpůsobovat podle reálných potřeb a výsledků.

Díky modernímu přístupu k vývoji dnes:

• vznikají weby a aplikace rychleji, což zkracuje dobu od nápadu k realizaci,
• je jednodušší testovat nové nápady a ověřovat, co skutečně funguje,
• a firmy si mohou dovolit i řešení, která byla dříve časově nebo finančně náročná.

Zároveň to ale neznamená, že „AI všechno vyřeší za vás“. Stále je potřeba správně nastavit zadání, pochopit byznys klienta a navrhnout řešení, které dává smysl v konkrétní situaci.

Právě tady se ukazuje rozdíl mezi pouhým použitím nástroje a promyšleným přístupem k projektu. Nejde jen o to něco vytvořit, ale vytvořit to správně – tak, aby to firmě skutečně pomáhalo v každodenním fungování.

Co to znamená pro zákazníky a uživatele

Z pohledu zákazníků se tyto změny projevují především v rychlosti a celkové kvalitě služeb, se kterými se setkávají. To, co dříve trvalo déle nebo bylo méně přizpůsobené, dnes funguje plynuleji a více odpovídá jejich očekáváním.

Weby a aplikace dnes mohou:

• lépe odpovídat konkrétním potřebám uživatelů, protože se snadněji upravují podle jejich chování a preferencí,
• rychleji reagovat na změny, ať už jde o obsah, nabídku nebo funkčnost,
• a být více přizpůsobené konkrétním situacím, ve kterých se zákazník nachází.

Zjednodušeně řečeno: už nejde jen o to „mít web“, ale mít web, který skutečně funguje, dává uživateli smysl a přirozeně ho vede k dalším krokům nebo rozhodnutí.

Rychlejší vývoj neznamená horší kvalitu

Mnoho lidí, a nejedná se jen o klienty, si při pohledu na rychlý vývoj pomocí umělé inteligence klade otázku, jestli se tato rychlost nepodepíše na výsledné kvalitě produktu. Mohou mít pocit, že rychle vytvořený web bude obsahovat chyby nebo drobné nedostatky.

U moderního přístupu k vývoji se ale něčeho takového obávat nemusíte. Rychlost dnes nevzniká na úkor kvality, ale díky efektivnějšímu využití nástrojů a lepšímu nastavení celého procesu.

Kvalita dnes nestojí na tom, kolik času strávíme psaním kódu, ale na tom, jak dobře je celý proces promyšlený a řízený. Důležité je mít jasně definované zadání, správně zvolené nástroje a zároveň kontrolu nad tím, co vzniká.

Pokud tyto věci fungují, může být výsledné řešení nejen rychlejší, ale často i kvalitnější a lépe přizpůsobené reálným potřebám klienta. Právě kombinace rychlosti a kontroly je to, co dnes dělá moderní vývoj skutečně efektivním.

Shrnutí: Co si z toho odnést

„Vibe coding“ není žádnou revolucí ve smyslu, že by vše nejednou fungovalo úplně jinak. Je to spíše posun v tom, jak k vývoji webů a aplikací přistupujeme.

AI nám pomáhá zrychlit práci, zjednodušit procesy a otevřít nové možnosti. Zároveň ale zůstává klíčové správné pochopení zadání, práce s kontextem a kontrola kvality.

Výsledkem je přístup, díky kterému dokážeme pracovat efektivněji a zároveň navrhovat řešení, která skutečně odpovídají potřebám klienta. Nejde jen o rychlost, ale o to, že výsledný web nebo aplikace lépe zapadá do fungování firmy a přináší reálný přínos.

Pokud řešíte nový web, aplikaci nebo zvažujete, jak využít moderní přístup k vývoji i ve vašem projektu, rádi s vámi projdeme vaše potřeby a navrhneme řešení, které bude dávat smysl právě pro vaši firmu.

Neváhejte se na nás obrátit – společně najdeme cestu, jak projekt posunout dál.

Formát obrázků WebP není žádná novinka v internetovém prostředí, přesto se až v posledních pár letech učíme s tímto formátem souznít. Především proto, že až 80 % návštěvníků webu přichází skrze mobilní zařízení, které nám s každým novým modelem nabízí ještě dokonalejší rozlišení, kde neodpouštíme žádný zmrzačený pixel. Také netolerujeme dlouhé načítání, každá mikrosekunda strávená na webu navíc nás odrazuje.

A právě do těchto těžkých okolností přichází zachránce kvality – formát WebP.

Co je WebP?

Psal se rok 2010, kdy společnost Google uvedla do světa nový formát obrázků, který se inspiroval u formátu WebM. Google měl cíl jasný. Vytvořit formát, který zcela nahradí JPEG a PNG, ale přitom zachová kvalitu a zároveň minimalizuje velikost a rychlost přenosu. WebP kombinuje algoritmy pro kompresi bez ztráty kvality (lossless) a s kompresí s viditelnou ztrátou kvality (lossy). Díky tomu může dosahovat velkých úspor v velikosti souborů bez ztráty kvality.

Od uvedení do digitálního světa uběhlo spoustu let a přesto jsme my, uživatelé, zaseklí při tradičních verzích JPEG, PNG nebo GIF, protože se bojíme změn a je opravdu náročné je aplikovat.

Nikdo nemá čas na změnu! A možná nedostatek času by měl být ten důvod, proč nahradit své obrázky na webech na WebP, neboť právě rychlost přenosu je u WebP formátu klíčová.

Jaký je vlastně rozdíl mezi formáty JPEG, PNG a WebP?

Ať se nám nihilisticky zdá, že na formátech obrázků nezáleží, pojďme se přesvědčit o opaku. Protože detaily jsou to, na čem koneckonců záleží nejvíce.

JPEG (Joint Photographic Experts Group)

Formát JPEG byl vyvinut jako standard pro ukládání a sdílení digitálních fotografií. Hlavní výhodou formátu JPEG je to, že podporuje ztrátovou kompresi, což znamená, že soubory mohou být zmenšeny na mnohem menší velikosti.

PNG (Portable Network Graphics)

PNG je formát souboru určený pro zobrazování obrázků na webu, který podporuje bezeztrátovou kompresi. To znamená, že soubory jsou menší, aniž by došlo ke ztrátě kvality obrazu. Hlavní výhodou formátu PNG je to, že podporuje průhlednost, což umožňuje vytvářet obrázky s čistými hranami, jako jsou loga a ikony.

WebP

WebP je moderní formát souboru vyvinutý společností Google. Tento formát kombinuje ztrátovou i bezeztrátovou kompresi, což umožňuje dosáhnout menší velikosti souborů při zachování vysoké kvality obrazu. Hlavní výhodou WebP je to, že se jedná o komprimovaný formát, který nabízí lepší kvalitu než JPEG při zachování malé velikosti souboru.

Zároveň podporuje průhlednost a animace, takže nahrazuje PNG a GIF zároveň. Formát WebP se rychle stává populárním v oblasti web designu a vývoje webových aplikací, protože umožňuje vytvářet soubory obrázků, které se načítají rychleji a snižují tak dobu načítání stránek, což je pro uživatele klíčové.

Šetříme data

Skutečné množství dat, které můžete ušetřit při použití formátu WebP, závisí na mnoha faktorech, jako jsou velikost a složitost obrázku, kvalita komprese a typ zařízení, na kterém je obrázek zobrazen. Nicméně jsou k dispozici statistiky a testy, které ukazují, že WebP může poskytnout až 30% úsporu dat v porovnání s formátem JPEG a až 50% v porovnání s formátem PNG. A to se vyplatí.

Podpora formátu WebP

Simpujeme už na všech webových projektech, které běží na WordPressu a občas si troufneme i bez fallbacku, protože drze tvrdíme, že pokud někdo používá neaktuální prohlížeč, tak si nezaslouží dokonalý doprovodný obrázek vidět.

Apple po smrti Jobse zaspal tak moc, že podporu WebP formátů zpřístupnil až v ostudném roce 2020. Tedy konkrétně, u kterých verzí prohlížečů můžete mít problém s formátem WebP?

• Internet Explorer: Verze před 9 nezvládají formát WebP. Od verze 9 je podpora WebP součástí prohlížeče. Verze Internet Exploreru 9 byla vydána 14. března 2011.
• Safari: Verze před 14 (včetně) nepodporují formát WebP. Od verze 14 je podpora WebP k dispozici. Verze Safari 14 byla vydána 16. září 2020.
• Opera: Verze před 11.10 nezvládají formát WebP. Od verze 11.10 je podpora WebP součástí prohlížeče. Verze Opera 11.10 byla vydána 12. dubna 2011.
• Android: Verze před 4.0 (Ice Cream Sandwich) nezvládají formát WebP. Od verze 4.0 je podpora WebP k dispozici. Verze Android 4.0 (Ice Cream Sandwich) byla vydána 19. října 2011.
• iOS: Verze před 14 (včetně) nepodporují formát WebP. Od verze 14 je podpora WebP k dispozici. Verze iOS 14 byla vydána 16. září 2020.

Tedy i přesto, že nechceme spoléhat na svéprávnost uživatelů a jejich pravidelnou aktualizací prohlížečů, tak bychom měli být v suchu. Teoreticky.

E-shopy a WebP

Shoptet, jakožto jednička v CMS (Content Management System), WebP obrázky stále nepodporuje. Pro kompresí si připlaťte doplněk Pobo Page Builder nebo službu Cloudflare. Zdarma vám nikdo nic nedá. Kromě Shoptet e-shopu o max. 10 produktech, bez doplňků, které mohou brzdit funkčnost vašeho e-shopu. To be honest, stejně je to více, než byste měli žádat.) 

Další české CMS se rozhodly ignorovat WebP také. Eshop-rychle WebP nepodporuje. A FastCentrik, vyvíjen společností NetDirect, zaspal dobu a žije v minulosti a už si ani nesnaží.

Použití nám tak v českých vodách zůstává pouze u WordPressu, zatímco se zkříženými prsty doufáme, že i české CMS dovolí používat dokonalý formát WebP.

A co socky?

Sociální sítě nepotřebují nižší komprese obrázků, protože je úspěšně deformují sami, aby ušetřili, co největší množství dat. Nahrávejte, jako vždy, formát PNG a doufejte, že vám pár pixelů pro rozpoznání vaší tváře či produktu postačí.

Zároveň na sociálních sítích není vaše starost, jak rychle se FYP vykreslí, jakožto pouhý uživatel buď berte, či nechte být.

Konvertujte na WebP

Téměř všechny grafické programy, které za to stojí, nabízí export do WebP. Pravděpodobně sáhnete po klasice jako Adobe Photoshop nebo online nástroji WebP Converter. Zde ale stojí za zmínku i český grafický software Photopea, se kterým je život jednodušší.

Větší ≠ lepší

I přesto, že převedete své dokonalé obrázky do WebP, tak to neznamená, že ušetříte mega moc dat. Nezapomínejte, že i samotné rozlišení obrázků nahraných na web hraje roli. Opravdu potřebujete extra/ultra/mega Full HD obrázek své večeře na blog v rozlišení 4000x4000px, když maximální zobrazení je 400x400px? Nepotřebujete. Zkrátka nahrávejte obrázky v požadovaném rozměru, vyhnete se tak zbytečnému chroustání dat a komprese je jednodušší.

Pokud tedy máte rádi rychlost a kvalitu, vsaďte na WebP a vytrvejte s námi než i ostatní redakční systémy podlehnou a zpřístupní manipulaci s moderními formáty.