Od 2. srpna 2026 se začala uplatňovat nová pravidla pro transparentnost obsahu vytvořeného nebo upraveného pomocí umělé inteligence. Provozovatelé e-shopů a webů si proto mohou oprávněně klást otázku, zda musí označit každou fotografii, u které použili retuš, odstranění pozadí nebo jinou funkci založenou na umělé inteligenci. Povinnost ale není tak široká a záleží především na tom, jak výrazně byl obsah změněn a zda může na zákazníka působit jako autentický záznam skutečnosti.

Nová povinnost neznamená, že musíte označit vše

Pravidla vycházejí z evropského nařízení o umělé inteligenci, které se často označuje anglickou zkratkou AI Act. Jeho článek 50 upravuje transparentnost v několika situacích, například při komunikaci s konverzačním pomocníkem, používání systémů pro rozpoznávání emocí nebo zveřejňování některých druhů obsahu vytvořeného umělou inteligencí. Povinnosti se začaly uplatňovat od 2. srpna 2026.

Pro běžný e-shop je podstatné především pravidlo týkající se realisticky působících fotografií, videí a zvukových nahrávek. Viditelně se musí označit obsah, který byl vytvořen nebo významně změněn pomocí umělé inteligence, připomíná existující či věrohodně působící osoby, předměty, místa nebo události a zákazník by jej mohl mylně považovat za autentický. Nařízení pro tento obsah používá pojem deepfake, kterým se rozumí realisticky působící uměle vytvořený nebo pozměněný obsah.

Nejde tedy o pravidlo, podle kterého by se automaticky označovala každá fotografie otevřená v programu s funkcemi umělé inteligence. Rozhodující je výsledek úpravy a dojem, který může fotografie nebo video vyvolat u běžného návštěvníka webu.

Technické označení a informace pro zákazníka nejsou totéž

Některé soubory mohou obsahovat technickou informaci o tom, že vznikly nebo byly upraveny pomocí umělé inteligence. Může jít například o strojově čitelná data vložená do souboru, digitální značku nebo jiný způsob, který dokážou rozpoznat kompatibilní programy, služby a internetové platformy. 

Povinnost zajistit takové strojově čitelné označení dopadá především na poskytovatele generativních systémů, tedy na firmy, které nástroje umělé inteligence vyvíjejí nebo nabízejí. Jejich systémy mají výstupy označovat tak, aby bylo možné technicky zjistit, že byly vytvořeny nebo upraveny pomocí umělé inteligence.

Provozovatel e-shopu je však obvykle v jiné roli. Nástroj používá při své podnikatelské činnosti a následně zveřejňuje jeho výstup. Pokud fotografie nebo video naplňuje podmínky realisticky působícího uměle vytvořeného obsahu, nestačí spoléhat pouze na skrytou informaci v souboru. Zákazník musí označení vnímat bez zvláštního programu nebo technické kontroly, například prostřednictvím viditelného textu či značky.

Technická informace uvnitř souboru tedy může pomáhat vyhledávačům a dalším službám rozpoznat původ obsahu, ale nenahrazuje viditelné upozornění tam, kde jej nařízení vyžaduje.

Kdy běžnou úpravu fotografie označovat nemusíte

Pokud umělá inteligence slouží pouze jako pomocník při standardní úpravě a podstatně nemění obsah ani jeho význam, viditelné označení zpravidla nebude potřeba. Evropské pokyny mezi výjimkami zmiňují právě běžné úpravy, které nemění podstatu původních dat nebo sdělení.

V praxi může jít například o úpravu jasu, kontrastu nebo barev, doostření fotografie, snížení obrazového šumu, oříznutí, změnu rozměrů nebo odstranění drobných technických nedostatků. Podobně bychom posuzovali vyčištění jednobarevného pozadí kolem produktu, pokud se samotný výrobek ani jeho vlastnosti nijak nezmění.

Představme si například fotografii kabelky, u které grafik pomocí nástroje s umělou inteligencí odstraní stín na pozadí a upraví vyvážení bílé barvy. Zákazník stále vidí stejný výrobek, ve stejné podobě a se stejnými vlastnostmi. Taková technická úprava zpravidla nevytváří falešný dojem o tom, co si zákazník kupuje.

Stejně tak není nutné označovat grafiku, u které je na první pohled zřejmé, že jde o ilustraci, nadsázku nebo záměrně nereálnou scénu. Rozhodující je také prostředí, ve kterém se obrázek používá. Pokud běžný návštěvník nemůže grafiku považovat za skutečnou fotografii reálného místa, osoby nebo události, povinnost viditelného označení se na ni zpravidla nevztahuje. 

Kdy by měl e-shop obsah viditelně označit

Označení je naopak potřeba řešit tam, kde umělá inteligence nevylepšuje pouze technickou kvalitu fotografie, ale vytváří novou skutečnost nebo výrazně mění tu původní.

Může jít například o fotografii skutečného prázdného bytu, do které umělá inteligence doplní nábytek a vybavení tak, že výsledek působí jako autentická fotografie zařízeného prostoru. Evropská komise tento případ uvádí přímo jako příklad obsahu částečně upraveného pomocí umělé inteligence, který má být označen.

Podobně bychom postupovali u fotografie provozovny, hotelového pokoje nebo kanceláře, do které byly doplněny předměty, zařízení či jiné prvky, jež ve skutečnosti nejsou přítomné. Zákazník totiž může obrázek chápat jako věrné zachycení prostoru a podle něj se rozhodovat.

Viditelné označení bychom doporučili také v následujících případech:

• celý produktový snímek byl vytvořen pomocí umělé inteligence a působí jako skutečná fotografie existujícího výrobku;
• skutečný produkt byl vložen do kompletně vytvořeného realistického prostředí, které může zákazník považovat za skutečné;
• na fotografii vystupuje realisticky působící, ale uměle vytvořený člověk, například model předvádějící oblečení;
• pomocí umělé inteligence byly změněny rozměry, barva, materiál, vybavení nebo jiné podstatné vlastnosti produktu;
• ve videu vystupuje uměle vytvořená osoba nebo je použit syntetický hlas, který může působit jako hlas skutečného člověka;
• do fotografie skutečné události byly přidány osoby nebo situace, které se ve skutečnosti nestaly.

U těchto situací není hlavním problémem samotné použití umělé inteligence. Podstatné je, že výsledek může být vnímán jako pravdivá fotografie nebo záznam skutečnosti, přestože část zachycené situace ve skutečnosti nevznikla.

Praktický rozdíl na fotografii produktu

Rozhraní mezi běžnou úpravou a změnou, kterou už bychom měli označit, si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu.

E-shop nafotí skutečný dřevěný stůl. Pomocí umělé inteligence odstraní ze světlého pozadí kabel od osvětlení, upraví expozici a srovná obraz. Výrobek ani jeho vlastnosti se nezmění, proto bychom takovou úpravu považovali za běžnou technickou práci.

Jiná situace nastane, pokud nástroj změní odstín dřeva, odstraní viditelné spoje, zvětší pracovní plochu nebo doplní zásuvky, které skutečný stůl nemá. V takovém případě fotografie nejen lépe vypadá, ale zároveň ukazuje zákazníkovi jiný výrobek. Vedle pravidel pro označování obsahu zde navíc vstupují do hry obecná pravidla ochrany spotřebitele, protože prezentace produktu nesmí kupujícího uvést v omyl.

Podobně je vhodné posuzovat fotografie oblečení, kosmetiky, nábytku nebo potravin. Úprava světla a odstranění nečistoty na pozadí je něco jiného než změna střihu šatů, struktury materiálu, odstínu výrobku nebo množství produktu v balení.

Jak může označení vypadat

Nařízení nevyžaduje jednu jedinou českou větu, kterou by musely používat všechny firmy. Informace však musí být jasná, rozpoznatelná a srozumitelná nejpozději ve chvíli, kdy se zákazník s obsahem poprvé setká. Nestačí ji schovat do obchodních podmínek nebo na samostatnou stránku, kterou návštěvník pravděpodobně neuvidí.

U fotografie lze použít například označení:

Obrázek byl vytvořen pomocí umělé inteligence.

nebo:

Fotografie byla částečně upravena pomocí umělé inteligence.

U videa může být informace uvedena přímo v obraze, v úvodní části nebo jiným jasně viditelným způsobem. Pokud byl uměle vytvořen pouze hlas, může označení znít například:

Hlas v tomto videu byl vytvořen pomocí umělé inteligence.

Evropská unie připravila také dobrovolné značky pro plně vytvořený a částečně upravený obsah. Jejich používání není povinné, mohou však firmám usnadnit jednotné označování. Samotná značka musí být umístěna tak, aby ji zákazník skutečně viděl, a neměla by být překryta dalšími prvky stránky.

Co s obsahem, který už na webu máte

Podle aktuálních pokynů Evropské komise není nutné zpětně označovat obsah vytvořený před 2. srpnem 2026. Komise však doporučuje dobrovolné označení tam, kde je to možné a kde by obsah mohl návštěvníky uvést v omyl.

Provozovatelé e-shopů tedy nemusí automaticky procházet celý archiv a přidávat označení ke každému staršímu obrázku. Rozumné ale je zkontrolovat fotografie a videa, které stále aktivně používají v produktových detailech, reklamách nebo na hlavních stránkách webu.

Zaměřili bychom se především na realistické výstupy, u kterých umělá inteligence vytvořila osoby, prostředí, vlastnosti výrobků nebo celé situace. U běžně upravených produktových fotografií, kde nástroj pouze pomohl s technickým zpracováním, podobný zásah většinou nebude potřeba.

Jak je to s popisy produktů a dalšími texty

U textů je povinnost viditelného označení výrazně užší. Týká se především textů vytvořených nebo pozměněných umělou inteligencí, které informují veřejnost o záležitostech veřejného zájmu a neprošly skutečnou lidskou kontrolou ani redakčním schválením. Mezi taková témata mohou patřit například politika, veřejné zdraví, bezpečnost, životní prostředí nebo významné ekonomické a společenské otázky.

Běžný popis produktu, prodejní stránka nebo newsletter proto nemusí být označen jen proto, že při jeho přípravě pomohla umělá inteligence. Firma však stále odpovídá za správnost zveřejněných informací. Text by měl před zveřejněním projít věcnou kontrolou, zejména pokud obsahuje parametry výrobku, ceny, zdravotní tvrzení, podmínky nabídky nebo jiné údaje, podle kterých se zákazník rozhoduje.

Samostatnou oblastí jsou konverzační pomocníci na webu, například virtuální asistentky, chatboti nebo jiné automatické komunikační nástroje. Pokud návštěvník komunikuje přímo s umělou inteligencí a není to na první pohled zřejmé, má být od začátku informován, že nekomunikuje se skutečným pracovníkem. 

Co doporučujeme udělat nyní

Pro začátek není nutné složitě kontrolovat každý soubor nebo zjišťovat, jaké technické informace obsahuje. Užitečnější je projít způsob, jakým ve firmě umělou inteligenci používáte, a rozdělit obsah podle toho, jak výrazně zasahuje do zachycené reality.

U každé fotografie nebo videa si můžeme položit tři jednoduché otázky:

1. Zachycuje výstup skutečnou osobu, produkt, místo nebo událost, případně něco, co může věrohodně existovat?
2. Změnila umělá inteligence pouze technickou kvalitu, nebo přidala či upravila podstatnou část obsahu?
3. Mohl by zákazník výsledek považovat za autentickou fotografii nebo pravdivý záznam?

Pokud je odpověď na všechny tři otázky kladná, je namístě obsah viditelně označit. V hraničních případech bývá transparentní informace bezpečnější než spoléhání na to, že návštěvník úpravu sám rozpozná.

Označování AI obsahu má především zabránit klamání

Nová pravidla neznamenají, že se na e-shopech musí označit každá retušovaná fotografie nebo každý text, při jehož přípravě pomohla umělá inteligence. Zaměřují se především na situace, kdy uměle vytvořený či výrazně upravený obsah může působit jako autentický a ovlivnit rozhodování zákazníka.

U běžných technických úprav fotografií se proto způsob práce zásadně nemění. Větší pozornost je ale potřeba věnovat realisticky vytvořeným osobám, prostředím, produktovým scénám, zvukům a videím. Technické označení vložené do souboru navíc nenahrazuje viditelnou informaci pro zákazníka tam, kde je tato informace povinná.

Za porušení povinností transparentnosti může nařízení stanovit pokuty až do výše 15 milionů eur nebo 3 % celosvětového ročního obratu firmy, přičemž u menších podniků se má zohledňovat přiměřenost sankce.

Pravidla a jejich praktický výklad budeme dále sledovat. Pokud budete chtít projít obsah svého e-shopu, nastavit způsob označování nebo upravit proces tvorby fotografií a videí, rádi vám s tím pomůžeme.

Zdroje: 

Evropská komise – časté otázky k povinnostem podle článku 50
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/faqs/transparency-obligations-under-article-50-ai-act

Evropská komise – pokyny k označování obsahu vytvořeného pomocí AI
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/guidelines-transparency-ai-generated-content

Evropská komise – značky EU pro označování obsahu vytvořeného pomocí AI
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/eu-icons-labelling-ai-generated-content

EUR-Lex – úplné znění nařízení Evropské unie 2024/1689, tedy aktu o umělé inteligenci
https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2024/1689/oj/eng

Český telekomunikační úřad – české shrnutí pravidel transparentnosti od 2. srpna 2026
https://ctu.gov.cz/tiskova-zprava-2.-srpna-2026-jako-klicove-datum-pro-pravidla-transparentnosti-podle-aktu-o-umele

Navazujeme na náš předchozí článek o tlačítku pro odstoupení od smlouvy, ve kterém jsme informovali o nové povinnosti pro e-shopy a další internetové prodejce. Původně se počítalo s účinností od 19. června 2026, český legislativní proces se však nepodařilo do tohoto termínu dokončit. Poslanecká sněmovna 10.7.2026 schválila návrh s účinností od 1. ledna 2027, avšak ani tento termín zatím není definitivní.

Co má tlačítko pro odstoupení zákazníkům umožnit

Připravovaná úprava vychází z jednoduchého principu. Pokud může zákazník uzavřít smlouvu prostřednictvím webu nebo mobilní aplikace, měl by mít v daném prostředí také snadnou možnost od smlouvy odstoupit.

E-shopy a další internetoví prodejci proto mají do svého rozhraní doplnit jasně označené tlačítko nebo obdobný ovládací prvek. Ten zákazníka zavede k elektronickému formuláři, prostřednictvím kterého odstoupení odešle. Následně má obdržet potvrzení obsahující také datum a čas odeslání. Celý proces má omezit hledání formulářů, tisk dokumentů nebo zdlouhavou komunikaci prostřednictvím e-mailu.

Nejde přitom pouze o grafické tlačítko vložené na stránku. Na něj musí navazovat funkční proces, který umožní zákazníka a konkrétní smlouvu identifikovat, odstoupení zaznamenat a potvrdit jeho přijetí.

Proč se původní termín nestihl

Evropská směrnice počítala s tím, že členské státy začnou nová pravidla používat od 19. června 2026. Česká novela ale v tento den ještě nebyla přijata, a proto nová povinnost pro tuzemské e-shopy nezačala platit.

Poslanecká sněmovna totiž schválila návrh zákona ve třetím čtení teprve 10. července 2026. Součástí schválené podoby je také posunutí účinnosti na 1. ledna 2027. Dne 21. července byl návrh postoupen Senátu, který se jím má zabývat na schůzi od 19. srpna 2026. Následovat musí ještě další části legislativního procesu, včetně podpisu prezidenta a vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Datum 1. ledna 2027 je tedy v tuto chvíli schválené Poslaneckou sněmovnou, stále se ale může změnit. Přesnější proto je říkat, že se účinnost má posunout, nikoliv že už byl nový termín definitivně potvrzen.

Hrozí nyní e-shopům pokuta?

Podle připravované úpravy má za nesplnění nové povinnosti hrozit pokuta až do výše 5 milionů korun. Protože ale zákon zatím neprošel celým legislativním procesem a není účinný, samotná absence nového tlačítka v současnosti nemůže být postihována podle této budoucí povinnosti.

Odklad se však týká pouze nového technického způsobu odstoupení. Neznamená to, že by se odkládalo samotné právo zákazníka od smlouvy odstoupit. Spotřebitelé mají už podle současných pravidel u mnoha smluv uzavřených přes internet právo odstoupit ve čtrnáctidenní lhůtě, pokud se na daný nákup nevztahuje některá ze zákonných výjimek. E-shopy proto musí nadále dodržovat současné informační povinnosti a umožnit zákazníkům odstoupení běžnými způsoby.

Přípravu není nutné zastavit

Posunutí účinnosti poskytuje e-shopům více času, nemělo by však být důvodem k úplnému zastavení příprav. U některých řešení nepůjde jen o vložení jednoho odkazu, ale také o úpravu formuláře, potvrzovacích e-mailů, evidence odstoupení a návaznosti na správu objednávek.

Doporučujeme proto ověřit, jak dnes zákazníci od smlouvy odstupují, zda je pro ně postup snadno dohledatelný a jaké technické možnosti nabízí používaná e-shopová platforma. Samotnou realizaci pak bude možné naplánovat podle finálního znění zákona a potvrzeného data účinnosti.

Legislativní proces budeme dále sledovat a o případných změnách vás budeme informovat. Pokud budete potřebovat připravit technickou úpravu e-shopu nebo nastavit navazující proces, rádi vám s tím pomůžeme.

Firmy dnes hledají způsoby, jak vytvářet weby, aplikace nebo interní systémy rychleji a efektivněji než dřív. Spolu s tím se stále častěji objevují pojmy no-code a low-code, které slibují jednodušší vývoj bez nutnosti rozsáhlého programování. V praxi ale kolem těchto nástrojů vzniká spousta očekávání, polopravd i zbytečných obav.

Někdo má pocit, že no-code úplně nahradí programátory. Jiní ho naopak považují za amatérské řešení vhodné maximálně pro jednoduché projekty. Pravda bývá jako obvykle někde mezi. V článku si proto vysvětlíme, co no-code a low-code vlastně znamenají, jaký je mezi nimi rozdíl a hlavně kdy dávají smysl – a kdy už se vyplatí jít cestou klasického vývoje.

Co znamená no-code

No-code označuje způsob tvorby webů, aplikací nebo automatizací bez klasického programování. Místo ručního programování se web nebo aplikace skládá ve vizuálním prostředí podobně jako stavebnice – pomocí předpřipravených prvků, funkcí a propojení. 

Typickým příkladem no-code řešení mohou být například: 

• tvorba webových stránek,
• interní firemní aplikace,
• automatizace procesů,
• formuláře,
• rezervační systémy,
• jednoduché klientské portály.

Tvůrce aplikace dané aplikace, webů nebo procesů tak nemusí znát programovací jazyky, jako je například JavaScript nebo PHP. Celý systém jednoduše skládá podobně jako stavebnici.

Mezi známé no-code nástroje patří například:

• Webflow,
• Bubble,
• Glide,
• Softr,
• Airtable,
• Make nebo Zapier pro automatizace.

Velkou výhodou no-code přístupu je rychlost. Firmy dokážou vytvořit první funkční verzi projektu výrazně rychleji než při klasickém vývoji. Často také odpadá potřeba rozsáhlého vývojového týmu, což snižuje vstupní náklady.

To ale neznamená, že no-code zvládne úplně všechno.

Co znamená low-code

Low-code je podobný princip, ale s jedním důležitým rozdílem: část řešení už počítá s programováním.

Základ aplikace nebo systému vytváříme vizuálně stejně jako u no-code, ale složitější funkcionality, napojení nebo specifické úpravy zde řešíme pomocí kódu. Low-code se proto používá hlavně tam, kde už firmy potřebují pokročilejší funkce, práci s větším množstvím dat, propojení různých systémů nebo specifické procesy, které nejde jednoduše poskládat jen z předpřipravených prvků. 

Jednoduše řečeno:

• no-code = minimum nebo žádné programování,
• low-code = kombinace vizuálního prostředí a programování.

Low-code platformy často využívají interní vývojové týmy, agentury, technologické firmy nebo větší e-shopy, které potřebují větší flexibilitu a možnost systém dále upravovat podle vlastních procesů a potřeb. 

Mezi známé low-code nástroje patří například Retool, OutSystems, Mendix nebo FlutterFlow. Do určité míry sem můžeme zařadit také pokročilejší funkce nástrojů jako Webflow nebo Bubble, které už umožňují rozsáhlejší úpravy a práci s vlastní logikou. 

Low-code bývá vhodný ve chvíli, kdy už standardní šablony a jednoduchá nastavení nestačí.

Kdy dává no-code opravdu smysl

Jak jsme si vysvětlili výše, no-code je oproti low-code vhodnější hlavně pro jednodušší projekty, menší firmy nebo situace, kdy je potřeba vytvořit funkční řešení rychle, s nižšími náklady a bez klasického programování. Největší smysl dává především tam, kde firmy potřebují jednoduše otestovat něco nového, automatizovat jednoduché procesy nebo spustit první verzi projektu bez dlouhého vývoje.

Kolem no-code dnes vzniká velké nadšení hlavně proto, že dokáže výrazně urychlit první fáze projektu. V mnoha případech je to navíc opravdu správná cesta. Kdy tedy no-code dává největší smysl?

Když potřebujete rychle ověřit nápad

Mnozí z vašich klientů dnes nechtějí investovat statisíce korun do vývoje systému, o kterém neví jistě, jestli vůbec bude fungovat. No-code vám umožní vytvořit pro ně první funkční verzi během několika dní nebo týdnů.

Tyto prvotní weby, aplikace a produkty se často označuji jako MVP (Minimum Viable Product), tedy minimální funkční verze produktu. Jejím cílem není dokonalost, ale ověření, zda má projekt smysl.

Typickým příkladem MVP mohou být:

• rezervační aplikace,
• klientský portál,
• interní objednávkový systém,
• jednoduchý startup projekt.

Když potřebujete automatizovat opakující se procesy

No-code nástroje dnes velmi dobře fungují také v automatizaci procesů, kde umožňují vytvářet různá propojení, pracovní postupy a automatické akce bez nutnosti klasického programování. 

Můžete jej využít například pro:

• automatické přeposílání poptávek,
• propojení formulářů s CRM systémem,
• generování faktur,
• notifikace do firemních chatů,
• synchronizace dat mezi systémy.

Právě tady bývá přínos obrovský, protože firmy často zbytečně tráví desítky hodin ruční administrativou.

Když potřebujete jednoduchý interní systém

Ne každá společnost nutně potřebuje rozsáhlou aplikaci nakódovanou na míru. Mnoha firmám stačí jednoduchý nástroj pro:

• evidenci klientů,
• správu zakázek,
• interní schvalování,
• reporting,
• sdílení dat mezi týmy.

A právě zde dokáží no-code aplikace a nástroje fungovat velmi dobře.

Kdy už no-code přestává stačit

Situace se ale často začne měnit ve chvíli, kdy firma postupně roste a spolu s ní rostou také nároky na používané systémy, automatizace nebo interní procesy. Jak jsme zmínili výše, no-code řešení bývají velmi vhodná hlavně pro jednodušší projekty, rychlé spuštění první verze produktu nebo základní automatizace. V určité fázi však může firma narazit na limity těchto nástrojů.

Jakmile je potřeba řešit složitější procesy, specifické firemní požadavky nebo pokročilejší práci s daty, začíná být no-code prostředí často příliš omezené. Firmy pak narážejí na situace, kdy už předpřipravené funkce nestačí a systém vyžaduje individuálnější úpravy nebo větší flexibilitu.

Typicky se to stává ve chvíli, kdy firma potřebuje například:

• specifické funkce,
• složitější logiku,
• vysoký výkon,
• větší bezpečnost,
• rozsáhlé integrace,
• individuální uživatelské role,
• pokročilé napojení na externí systémy.

Právě tehdy firmy často zjišťují, že jim původně jednoduché řešení přestává stačit. Jaké jsou tedy nejčastější limity no-code nástrojů a v čem mohou začít firmy omezovat? 

Omezená flexibilita no-code řešení 

No-code platformy fungují v určitých mantinelech, protože jsou postavené hlavně na předpřipravených funkcích, šablonách a možnostech nastavení, které platforma sama nabízí. U menších a jednodušších projektů to většinou vůbec nevadí, protože firmy často nepotřebují složité úpravy ani individuální řešení. Situace se ale začíná měnit ve chvíli, kdy projekt roste a firma potřebuje specifičtější funkce, pokročilejší logiku nebo propojení s dalšími systémy. V takovém momentu může být no-code prostředí příliš omezené a některé úpravy už nejsou možné nebo jsou zbytečně komplikované. Limity no-code řešení se nejčastěji začnou projevovat ve chvíli, kdy: 

• něco nejde upravit,
• chybí konkrétní funkcionalita,
• systém neumí požadované napojení,
• nebo je úprava příliš komplikovaná.

V této chvíli už firmy často potřebují větší flexibilitu a možnosti individuálních úprav, což bývá moment, kdy přichází přechod na low-code nebo při složitějších projektech rovnou na klasický vývoj. 

Když je celý systém navázaný na jednu platformu

Dalším častým omezením no-code řešení bývá takzvaný vendor lock-in, tedy situace, kdy je celý systém, aplikace nebo firemní proces silně závislý na jedné konkrétní platformě či dodavateli služby.

Pokud firma postaví větší část svého podnikání na jednom no-code nástroji, může být pozdější přechod na jiné řešení velmi složitý, nákladný nebo v některých případech téměř nemožný. Jednotlivé platformy totiž často fungují odlišně, používají vlastní logiku, omezení i způsoby propojení s dalšími systémy.

To nemusí být problém u menších nebo krátkodobých projektů. U dlouhodobých systémů, interních firemních nástrojů nebo rozsáhlejších automatizací je ale dobré přemýšlet nad budoucím rozvojem firmy už od začátku. Firmy by si měly položit otázku, zda jim vybrané řešení bude stačit i za několik let a jak složité případně bude celý systém dále rozšiřovat nebo převést jinam.

Výkon a možnosti škálování

Dalším důležitým tématem je výkon systému a jeho schopnost růst společně s firmou. Právě tomu se říká škálování, tedy schopnost aplikace nebo systému zvládat postupně větší množství uživatelů, dat, procesů nebo funkcí bez výrazného zpomalení či technických komplikací.

U menších projektů bývá no-code řešení často naprosto dostačující. Jakmile ale firma začne růst, přibývají další automatizace, uživatelé nebo propojení s jinými systémy, mohou se začít objevovat limity dané platformy. Aplikace může být pomalejší, některé procesy přestávají fungovat plynule a firma často naráží také na omezení databází nebo vyšší provozní náklady.

Typicky může jít například o situace, kdy:

• aplikace reaguje pomaleji,
• systém nezvládá větší množství dat,
• automatizace začínají být nespolehlivé,
• rostou náklady na provoz,
• nebo platforma jednoduše technicky nestačí na další rozvoj projektu.

Právě v této fázi už firmy často potřebují robustnější a flexibilnější řešení, a proto začíná dávat větší smysl low-code nebo klasický vývoj na míru.

Kdy zvolit low-code

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že volba mezi no-code a low-code závisí hlavně na složitosti projektu, budoucích plánech firmy a očekáváních od samotného systému. Pokud potřebujete jednoduché řešení, rychlé spuštění projektu nebo nástroj pro menší a krátkodobější využití, bývá no-code často dostačující a ekonomicky výhodnou cestou.

Ve chvíli, kdy ale firma plánuje další růst, složitější procesy, větší množství automatizací nebo specifické funkce na míru, začíná dávat větší smysl low-code přístup. Ten umožňuje zachovat rychlost vývoje, ale zároveň nabízí větší flexibilitu, možnosti rozšíření a lepší připravenost do budoucna.

Low-code tak dnes firmy často využívají jako určitý kompromis mezi jednoduchostí no-code nástrojů a plně individuálním vývojem. Hodí se především pro projekty, u kterých už od začátku víte, že se budou postupně rozšiřovat, propojovat s dalšími systémy nebo vyžadovat pokročilejší logiku a individuální úpravy.

Znamená no-code konec programátorů?

Tohle je dnes jedna z nejčastějších otázek a hned na úvod můžeme uklidnit: postupný rozvoj no-code a low-code rozhodně neznamená konec programátorů ani klasického programování, jak ho známe dnes.

No-code a low-code spíše mění způsob, jakým dnes vznikají digitální produkty. Jednodušší části projektů dokážou firmy vytvořit rychleji, levněji a bez nutnosti rozsáhlého vývoje. Programátoři se tak stále častěji posouvají od základních úprav k technicky náročnějším, strategičtějším a individuálnějším částem projektů.

Ve výsledku dnes často vzniká opačný efekt, než si lidé původně mysleli. Firmy díky no-code nástrojům rychleji testují nové nápady, vzniká více digitálních projektů a zároveň roste i poptávka po zkušených vývojářích, kteří dokážou složitější systémy navrhnout, propojit a dále rozvíjet.

Co si z toho odnést

No-code ani low-code nejsou univerzálním řešením pro všechny firmy a všechny projekty. Pokud dnes hledáte vhodný způsob vývoje webu, aplikace nebo interního systému, vyplatí se nejprve zamyslet nad tím, co od řešení očekáváte nejen teď, ale také za rok nebo za několik let. U jednodušších projektů, menších firem nebo rychlého ověření nápadu může být no-code ideální cestou díky nižším nákladům, rychlosti a jednoduchosti. Pokud ale počítáte s růstem firmy, rozšiřováním funkcí, napojením na další systémy nebo individuálními úpravami, bývá vhodnější low-code nebo klasický vývoj, který nabízí větší flexibilitu i prostor pro budoucí rozvoj.

Důležité je proto nevybírat řešení jen podle aktuální ceny nebo rychlosti spuštění, ale především podle reálných potřeb vašeho podnikání a toho, kam se má projekt v budoucnu posouvat.

Pokud si nejste jistí, jaký přístup bude pro váš projekt nejvhodnější, rádi s vámi projdeme vaše potřeby, možnosti i budoucí plány a pomůžeme vám najít řešení, které bude dávat smysl nejen dnes, ale i do budoucna.

Proces online nakupování se neustále mění a spolu s ním i legislativa, která upravuje vztahy mezi e-shopy a zákazníky. Jednou z novinek, která se aktuálně řeší v rámci novely zákona, je povinnost umožnit zákazníkům jednodušší odstoupení od smlouvy, a to přímo online.

Přestože novela zatím neprošla celým legislativním procesem, její plánovaná účinnost je stanovena na 19. června 2026 a provozovatelé e-shopů by měli začít řešit možné úpravy již nyní. V praxi totiž často nepůjde jen o přidání jednoho tlačítka, ale o úpravu celého procesu vrácení objednávky nebo zrušení služby.

V jaké fázi je aktuálně novela zákona?

K dnešnímu dni návrh novely prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně (24. března 2026) a aktuálně čeká na další projednávání. Plánovaná účinnost je stanovena na 19. června 2026, finální podoba zákona se však může ještě částečně upravit. 

Z pohledu provozovatelů e-shopů ale dává smysl začít situaci řešit už nyní. U větších e-shopových řešení nebo vlastních systémů totiž implementace podobných změn často vyžaduje čas, technické úpravy i koordinaci s dodavateli.

Co tato nová povinnost znamená v praxi?

Hlavní princip nové úpravy je poměrně jednoduchý: pokud zákazník dokáže smlouvu uzavřít online jednoduše, měl by mít podobně jednoduchou možnost ji také ukončit nebo od ní odstoupit.

V praxi se proto mluví o povinnosti přidat do online prostředí viditelné tlačítko nebo jiný jasně označený prvek, přes který zákazník zahájí proces odstoupení od smlouvy. Nemusí jít nutně pouze o doslovné tlačítko. Důležité je hlavně to, aby zákazník nemusel složitě hledat formuláře, kontakty nebo podmínky ukryté hluboko v obchodních podmínkách.

Cílem tedy není komplikovat fungování e-shopů, ale zjednodušit celý proces z pohledu běžného uživatele.

Koho se změny pravděpodobně dotknou?

Nová pravidla se mají týkat většiny subjektů, které uzavírají smlouvy online se spotřebiteli. Nejčastěji se tedy mluví o běžných B2C e-shopech, ale změny se mohou dotknout také:

• předplatných služeb,
• online členských sekcí,
• digitálních produktů,
• některých online platforem,
• služeb sjednávaných kompletně online.

Právě proto je vhodné sledovat finální podobu zákona a nespoléhat pouze na stručné internetové výklady typu „tohle se týká jen velkých e-shopů“ nebo naopak „týká se to úplně všech“.

Jak by mělo tlačítko nebo odkaz fungovat?

Z aktuálně dostupných informací vyplývá, že možnost odstoupení od smlouvy musí být pro zákazníka snadno dohledatelná a srozumitelná.

Nestačí tedy například pouze nenápadná ikonka bez popisu nebo odkaz ukrytý hluboko v patičce webu. Uživatel by měl jasně pochopit, kam kliknout a co se po kliknutí stane.

Vhodné označení může být například:

• Odstoupit od smlouvy
• Zrušit objednávku
• Zrušení služby
• Vrácení objednávky

Záležet samozřejmě bude také na typu e-shopu nebo služby.

Důležité zároveň je, aby možnost odstoupení byla dostupná po celou dobu zákonné lhůty. Pokud například e-shop nabízí standardních 14 dní na odstoupení od smlouvy, měl by být proces po tuto dobu aktivní. Některé e-shopy však nabízejí i delší lhůty, například 30 dní, a tomu bude potřeba přizpůsobit i systém objednávek.

Co by měl zákazník po kliknutí vidět?

Samotné kliknutí na tlačítko pravděpodobně nebude znamenat okamžité automatické zrušení objednávky. Celý proces má mít několik kroků, aby bylo jasné:

• kdo odstoupení podává,
• které objednávky se týká,
• kdy bylo odstoupení provedeno.

Typicky tedy může následovat jednoduchý online formulář, kde zákazník doplní například číslo objednávky nebo kontaktní údaje. Následně proces potvrdí dalším tlačítkem.

Součástí procesu by mělo být také automatické potvrzení, například prostřednictvím e-mailu. Zákazník tak získá jistotu, že jeho žádost byla skutečně přijata a zpracována.

Nestačí jen „něco přidat do webu“

Velkou chybou by bylo brát tuto změnu pouze jako technický detail typu „programátor někam vloží tlačítko“. Ve skutečnosti může být potřeba upravit celý proces práce s objednávkami a reklamacemi.

U některých e-shopů už dnes podobný systém funguje a změny budou minimální. Jiné e-shopy však stále řeší odstoupení například ručně přes e-mailovou komunikaci, PDF formuláře nebo zákaznickou podporu.

Právě tam může být implementace složitější.

3 kroky, které doporučujeme řešit už nyní

1. Zkontrolujte současný proces odstoupení od smlouvy

Zkuste se na svůj e-shop podívat očima běžného zákazníka. Dokázal by člověk, který u vás objednal poprvé, během několika sekund zjistit:

• kde může odstoupit od smlouvy,
• jak postupovat,
• kam žádost odeslat,
• co se bude dít dál?

Pokud se zákazník musí k formuláři pro odstoupení od smlouvy složitě proklikávat přes patičku webu, obchodní podmínky nebo několik dalších stránek, je pravděpodobné, že bude potřeba celý proces zjednodušit a upravit. 

2. Promyslete umístění a uživatelskou přívětivost

Zároveň bude potřeba zamyslet se i nad samotným umístěním tlačítka nebo odkazu na vašem e-shopu či webu. Možnost odstoupení od smlouvy by měla být pro zákazníka snadno dohledatelná a dostupná „na první dobrou“, zároveň by však neměla svým vzhledem nebo umístěním rušit design stránky či přebíjet ostatní důležité informace. Velkou roli zde proto hraje také uživatelská zkušenost (UX). Tlačítko nebo odkaz by měl být: 

• dobře viditelný,
• srozumitelně pojmenovaný,
• snadno dostupný,
• funkční také na mobilních telefonech.

Právě mobilní zobrazení bývá často podceňované, přestože velká část zákazníků dnes nakupuje výhradně přes telefon.

3. Prověřte technické možnosti svého řešení

Každý e-shop funguje trochu jinak. Někde bude možné vše vyřešit pomocí jednoduchého modulu nebo úpravy administrace. Jinde může být potřeba zásah do objednávkového systému, napojení na automatické e-maily nebo úprava zákaznického účtu.

Čím dříve začnete situaci řešit, tím menší je riziko, že budete změny implementovat na poslední chvíli pod časovým tlakem.

Jaké mohou být důsledky nesplnění?

Cílem nové legislativy není e-shopy strašit nebo komplikovat podnikání. Přesto je dobré změny nepodcenit.

Nesplnění povinností totiž může v některých případech vést k finančnímu postihu. Ve veřejně dostupných informacích se zmiňuje možnost pokuty až do výše 5 milionů korun. Kromě toho může nastat i prodloužení lhůty pro odstoupení od smlouvy, pokud zákazník nebyl správně informován o svých právech.

V praxi však často nejde jen o samotnou pokutu. Problematický nebo nepřehledný proces může negativně ovlivnit důvěru zákazníků i celkové vnímání e-shopu.

Legislativa se mění. Důležitá je připravenost

Právě proto doporučujeme podobné změny neřešit až ve chvíli, kdy začnou oficiálně platit. Online prostředí i legislativa se totiž neustále vyvíjí a pro majitele e-shopů bývá velmi náročné sledovat všechny novinky, změny a nové povinnosti vedle běžného provozu, objednávek, zákaznické podpory nebo marketingu.

A od toho jsme zde my. Průběžně sledujeme změny, které mohou ovlivnit provoz e-shopů a webů, a snažíme se na důležité novinky upozorňovat včas – ještě předtím, než začnou způsobovat problémy. Díky tomu mají provozovatelé dostatek času vše promyslet, připravit a vyřešit bez zbytečného stresu nebo řešení na poslední chvíli.

Pokud už dnes možnost online odstoupení od smlouvy ve svém systému máte, pravděpodobně budou potřeba jen drobné úpravy. Pokud zatím vše řešíte ručně nebo přes e-mailovou komunikaci, je vhodný čas začít nad implementací přemýšlet.

Potřebujete pomoct s úpravou e-shopu?

Nevíte si rady s implementací nové povinnosti, úpravou procesu objednávek nebo chcete zkontrolovat, zda je váš e-shop na změny připravený?

Kontaktujte nás! Rádi vám pomůžeme s auditem, návrhem řešení i technickou realizací úprav.

Možná jste v poslední době narazili na pojem „vibe coding“. Označuje aktuálně stále více moderní způsob vývoje webů a aplikací s využitím umělé inteligence, který výrazně mění celý proces tvorby. V článku si vysvětlíme, co přesně tento přístup znamená, jak funguje v praxi a jaké možnosti dnes přináší firmám i jejich zákazníkům.

Co je to „vibe coding“ a proč se o něm mluví

Možná jste už pojem „vibe coding“ někde zaznamenali. A pokud ne, vůbec to nevadí – nejde o oficiální termín, ale spíše o označení, které se v poslední době začalo poměrně hodně používat pro popis moderního vývoje s pomocí AI. Pokud do tvorby webů teprve pronikáte, může být tenhle pojem trochu matoucí. Proto si ho pojďme jednoduše vysvětlit.

„Vibe coding“ je neformální označení pro způsob vytváření webů a aplikací, kdy velkou část práce přebírají nástroje využívající umělou inteligenci. Zjednodušeně řečeno – místo toho, aby vývojář (nebo i člověk bez hlubších programátorských znalostí) ručně psal kód řádek po řádku, pracuje jiným způsobem. Do nástroje zadává, co potřebuje vytvořit, popisuje funkčnost, strukturu nebo vzhled a nástroj na základě těchto vstupů navrhuje konkrétní řešení.

Často zároveň dochází k tomu, že nástroj kód nejen vytváří, ale i průběžně doplňuje nebo upravuje podle zadání. Člověk tak celý proces spíše řídí, testuje a ladí, než aby ho kompletně programoval od začátku.

AI vývojáře nenahrazuje. Mění jejich roli

Rozhodně to ale neznamená, že by vývojáři měli přijít o svou práci nebo že by jich v budoucnu nebylo potřeba. Spíš naopak – jejich role se postupně mění a posouvá.

Umělá inteligence jim totiž výrazně ulehčuje od rutinních a časově náročných činností, jako je opakující se psaní kódu nebo řešení základních technických úkolů. Díky tomu se mohou mnohem více soustředit na to, co má skutečný dopad. Tedy na přemýšlení nad tím, jak má výsledné řešení fungovat, jak má vypadat a jestli opravdu odpovídá potřebám klienta.

Vývojář se tak čím dál více stává člověkem, který celý proces řídí. Nejen že kontroluje kvalitu výstupu, ale zároveň dává jednotlivým krokům smysl, propojuje technické řešení s byznysovým cílem a hlídá, aby výsledný produkt fungoval jako celek.

Nejde tedy o to, že by AI nahradila vývojáře. Jde o to, že jim pomáhá pracovat efektivněji a posouvá jejich roli blíž k rozhodování, návrhu a strategii.

Jak AI změnila vývoj webů a aplikací

Vývoj webů byl dříve poměrně lineární proces, který měl jasně dané kroky – od zadání přes návrh až po samotné programování a testování. Každá fáze na sebe navazovala a často vyžadovala zapojení více specialistů, kteří si mezi sebou předávali výstupy. To znamenalo nejen delší časovou náročnost, ale i vyšší náklady a menší flexibilitu při případných změnách.

Dnes se tento proces výrazně zrychluje. Díky AI nástrojům je možné:

• rychleji vytvářet návrhy řešení,
• automaticky generovat části kódu,
• pracovat s daty a obsahem efektivněji,
• a celkově zkrátit dobu mezi nápadem a hotovým řešením.

Nejde ale jen o rychlost. Velkou změnou je také flexibilita celého procesu. Úpravy, které dříve znamenaly zásah do vývoje a další čas i náklady, dnes dokážeme řešit mnohem rychleji a efektivněji. Díky tomu je možné reagovat na potřeby klienta průběžně a řešení postupně upravovat podle toho, jak se projekt vyvíjí nebo jaké přináší výsledky.

Co to znamená pro firmy

Pro firmy v České republice to znamená především jednu zásadní věc – větší dostupnost kvalitních digitálních řešení. To, co bylo ještě donedávna dostupné spíše větším firmám s vyššími rozpočty, se dnes postupně otevírá i menším a středním podnikům.

Díky modernímu přístupu k vývoji dnes navíc není nutné dělat velké jednorázové investice bez možnosti úprav. Firmy mohou řešení budovat postupně, testovat a přizpůsobovat podle reálných potřeb a výsledků.

Díky modernímu přístupu k vývoji dnes:

• vznikají weby a aplikace rychleji, což zkracuje dobu od nápadu k realizaci,
• je jednodušší testovat nové nápady a ověřovat, co skutečně funguje,
• a firmy si mohou dovolit i řešení, která byla dříve časově nebo finančně náročná.

Zároveň to ale neznamená, že „AI všechno vyřeší za vás“. Stále je potřeba správně nastavit zadání, pochopit byznys klienta a navrhnout řešení, které dává smysl v konkrétní situaci.

Právě tady se ukazuje rozdíl mezi pouhým použitím nástroje a promyšleným přístupem k projektu. Nejde jen o to něco vytvořit, ale vytvořit to správně – tak, aby to firmě skutečně pomáhalo v každodenním fungování.

Co to znamená pro zákazníky a uživatele

Z pohledu zákazníků se tyto změny projevují především v rychlosti a celkové kvalitě služeb, se kterými se setkávají. To, co dříve trvalo déle nebo bylo méně přizpůsobené, dnes funguje plynuleji a více odpovídá jejich očekáváním.

Weby a aplikace dnes mohou:

• lépe odpovídat konkrétním potřebám uživatelů, protože se snadněji upravují podle jejich chování a preferencí,
• rychleji reagovat na změny, ať už jde o obsah, nabídku nebo funkčnost,
• a být více přizpůsobené konkrétním situacím, ve kterých se zákazník nachází.

Zjednodušeně řečeno: už nejde jen o to „mít web“, ale mít web, který skutečně funguje, dává uživateli smysl a přirozeně ho vede k dalším krokům nebo rozhodnutí.

Rychlejší vývoj neznamená horší kvalitu

Mnoho lidí, a nejedná se jen o klienty, si při pohledu na rychlý vývoj pomocí umělé inteligence klade otázku, jestli se tato rychlost nepodepíše na výsledné kvalitě produktu. Mohou mít pocit, že rychle vytvořený web bude obsahovat chyby nebo drobné nedostatky.

U moderního přístupu k vývoji se ale něčeho takového obávat nemusíte. Rychlost dnes nevzniká na úkor kvality, ale díky efektivnějšímu využití nástrojů a lepšímu nastavení celého procesu.

Kvalita dnes nestojí na tom, kolik času strávíme psaním kódu, ale na tom, jak dobře je celý proces promyšlený a řízený. Důležité je mít jasně definované zadání, správně zvolené nástroje a zároveň kontrolu nad tím, co vzniká.

Pokud tyto věci fungují, může být výsledné řešení nejen rychlejší, ale často i kvalitnější a lépe přizpůsobené reálným potřebám klienta. Právě kombinace rychlosti a kontroly je to, co dnes dělá moderní vývoj skutečně efektivním.

Shrnutí: Co si z toho odnést

„Vibe coding“ není žádnou revolucí ve smyslu, že by vše nejednou fungovalo úplně jinak. Je to spíše posun v tom, jak k vývoji webů a aplikací přistupujeme.

AI nám pomáhá zrychlit práci, zjednodušit procesy a otevřít nové možnosti. Zároveň ale zůstává klíčové správné pochopení zadání, práce s kontextem a kontrola kvality.

Výsledkem je přístup, díky kterému dokážeme pracovat efektivněji a zároveň navrhovat řešení, která skutečně odpovídají potřebám klienta. Nejde jen o rychlost, ale o to, že výsledný web nebo aplikace lépe zapadá do fungování firmy a přináší reálný přínos.

Pokud řešíte nový web, aplikaci nebo zvažujete, jak využít moderní přístup k vývoji i ve vašem projektu, rádi s vámi projdeme vaše potřeby a navrhneme řešení, které bude dávat smysl právě pro vaši firmu.

Neváhejte se na nás obrátit – společně najdeme cestu, jak projekt posunout dál.

Umělá inteligence začala v posledních letech zásadně proměňovat způsob, jakým lidé vyhledávají informace na internetu. Možná jste si už sami všimli, že po zadání dotazu do Googlu se vám někdy jako první zobrazí krátký souhrn odpovědi – obvykle označený jako „Přehled od AI“.

Jedná se o funkci AI Overviews, tedy souhrny informací generované umělou inteligencí, které Google začal ve větším měřítku nasazovat v loňském roce. Patří mezi nejviditelnější změny ve vyhledávání za poslední dobu.

Zatímco dříve uživatelé procházeli jednotlivé odkazy a hledali odpovědi na různých webech, dnes jim Google často nabídne shrnutí přímo v horní části výsledků vyhledávání. Klasické odkazy na weby se tak posouvají níže a mohou být pro uživatele méně viditelné.

A to mění pravidla hry nejen pro obsahové weby, ale také pro e-shopy.

Jaký dopad mají AI Overviews na organické vyhledávání a co o nich víme zhruba rok od jejich širšího nasazení?

Jak AI Overviews mění vyhledávání

AI Overviews fungují jako automaticky generovaný souhrn odpovědi na dotaz uživatele. Google vezme informace z různých zdrojů, rychle je zanalyzuje a nabídne přehledný text, který má uživateli během několika sekund vysvětlit dané téma.

My jako uživatelé to vlastně vítáme. Výrazně se totiž zkracuje čas, který jsme dříve museli hledání informací věnovat. A buďme upřímní – v dnešní uspěchané době jsme za každou ušetřenou minutu rádi.

Pokud se ale na situaci podíváme z druhé strany, tedy z pohledu e-shopařů a majitelů webů, kteří z organického vyhledávání získávali významnou část návštěvnosti, už tak nadšení být nemusíme.

Tento zrychlený způsob vyhledávání totiž často umožní uživateli získat potřebnou informaci bez toho, aby se vůbec proklikl na konkrétní web nebo e-shop. A právě tady vzniká problém – přicházíme o část návštěvnosti, která by dříve skončila na našich stránkách.

Je to změna, na kterou budeme muset reagovat. Ignorovat ji totiž v dnešním e-commerce prostředí jednoduše nejde, pokud si chceme udržet své místo ve vyhledávání.

Dopad AI Overviews na organické výsledky: proč může docházet k poklesu organiky

Nasazení AI Overviews postupně proměňuje strukturu výsledků vyhledávání a u některých webů může vést i k poklesu organické návštěvnosti.

Zatímco dříve se ve výsledcích vyhledávání jako první objevovaly především reklamy – tedy produktové boxy s obrázkem produktu, jeho názvem, cenou a e-shopem, který jej nabízí – a pod nimi následovaly klasické organické výsledky, dnes může struktura stránky vypadat jinak.

Typicky se ve výsledcích vyhledávání objevují:

• placené reklamy,
• AI souhrn odpovědi (AI Overviews),
• klasické organické výsledky,
• případně další prvky, jako jsou nákupní boxy, videa nebo další doporučený obsah.

Organické výsledky se tak dostávají na nižší pozici na stránce. Jinými slovy – odkazy na jednotlivé weby a e-shopy se posouvají níže, než tomu bylo dříve.

Na mobilních zařízeních to může být ještě výraznější. Uživatel totiž často vidí pouze horní část výsledků vyhledávání a pokud stránku neposune níže, organické výsledky se mu vůbec nemusí zobrazit.

Další změnou je samotné chování uživatelů. Pokud totiž získají potřebnou informaci přímo z AI souhrnu, často už nemají důvod klikat na konkrétní web. Jednoduše pokračují dál – například zadáním nového dotazu, hledáním dalších informací nebo rovnou přechodem k nákupu.

Změna typu vyhledávacích dotazů

AI Overviews se aktuálně nejčastěji zobrazují u dotazů, které mají informační charakter. Jde především o odpovědi na dotazy uživatelů typu:

• vysvětlení pojmů,
• srovnání možností,
• návody nebo postupy,
• obecné otázky typu „jak funguje…“ nebo „co je…“.

Pokud jde naopak o vyhledávací dotazy s jasným nákupním záměrem – například konkrétní produkt nebo značku (např. „Xiaomi 14“) – hrají zatím AI Overviews spíše menší roli. Přesto ale mohou ovlivnit fázi rozhodování před samotným nákupem, kdy uživatel hledá informace, recenze nebo srovnání jednotlivých možností.

Proč by e-shopy měly AI Overviews řešit

Pro e-shopy je vyhledávání často jedním z hlavních zdrojů návštěvnosti. Změny v tom, jak Google zobrazuje výsledky, tak mohou mít přímý dopad na návštěvnost i konverze.

Pokud se zákazník na váš e-shop vůbec neproklikne, logicky nemůže provést ani nákup. Dříve sice nebyla každá návštěva automaticky konverzí, ale alespoň existovala šance, že se z návštěvníka zákazník stane. Pokud ale uživatel získá odpověď přímo ve výsledcích vyhledávání, tato příležitost jednoduše mizí.

AI Overviews přitom ovlivňují především horní část nákupního funnelu – tedy fázi, kdy zákazník:

• zjišťuje informace o produktu,
• porovnává jednotlivé možnosti,
• hledá rady nebo inspiraci.

Tyto informace si dříve zákazník hledal přímo na stránkách jednotlivých e-shopů nebo obsahových webů. Dnes mu ale Google často nabídne souhrn odpovědi přímo ve výsledcích vyhledávání. Pokud je pro uživatele dostatečný, na konkrétní web se už vůbec nemusí prokliknout.

Zároveň to ale znamená ještě jednu důležitou věc – roste význam kvalitního obsahu, silných značek a autority webu.

Proč? Protože AI musí informace z nějakých zdrojů čerpat. A přirozeně vybírá ty, které vyhodnotí jako důvěryhodné a relevantní. Pokud tedy chcete, aby se informace z vašeho webu objevovaly ve vyhledávání – a potenciálně i v AI souhrnech – je potřeba, aby vás Google považoval za spolehlivý zdroj informací.

Jak AI Overviews ovlivňují SEO

S nástupem AI Overviews se postupně mění i náš přístup k SEO.

Ještě před několika lety jsme se při tvorbě online obsahu soustředili především na konkrétní klíčová slova a jejich správné umístění na stránce. Důležité bylo, aby se klíčové slovo objevilo v nadpisu, v textu i v dalších částech stránky.

Dnes je tomu ale trochu jinak. Google stále více pracuje s kontextem, kvalitou obsahu a důvěryhodností zdroje. Nejde tedy jen o to, jaké slovo na stránce použijeme, ale především o to, zda je obsah skutečně přínosný a zda jej vyhledávač vyhodnotí jako relevantní a důvěryhodný.

Proto je dnes stále důležitější, aby náš web:

• přinášel originální a hodnotný obsah,
• budoval odbornou autoritu v daném tématu,
• strukturoval informace tak, aby byly pro vyhledávače snadno pochopitelné.

AI totiž při vytváření souhrnů pracuje s informacemi z různých zdrojů a snaží se vybrat ty, které považuje za nejrelevantnější a nejdůvěryhodnější. Jinými slovy – nestačí být ve vyhledávání vidět. Je potřeba být pro Google také důvěryhodným zdrojem informací.

Jak zvýšíte šanci, že se váš obsah objeví v AI Overviews?

Google doposud nikde oficiálně nezveřejnil přesný způsob ani algoritmus, podle kterého vybírá zdroje pro AI přehledy.
Z dosavadních zkušeností a pozorování ale můžeme uvést několik principů, které mohou vašemu obsahu pomoci stát se pro AI dostatečně důvěryhodným zdrojem.

Důležité je především:

1. Kvalitní obsah – text by měl skutečně odpovídat na otázky uživatelů, přinášet jasné a srozumitelné informace a mít reálnou přidanou hodnotu.
2. Struktura článků – používání nadpisů, odstavců a logického členění pomáhá vyhledávačům lépe pochopit obsah stránky a identifikovat klíčové informace.
3. Odbornost a důvěryhodnost – Google stále více hodnotí, zda je web v daném tématu autoritou a zda může být považován za spolehlivý zdroj informací.
4. Tematická relevance webu – web, který se dlouhodobě věnuje určité oblasti, má větší šanci stát se zdrojem informací pro AI přehledy než stránky s nahodilým obsahem.

Co to znamená pro budoucnost vyhledávání

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, AI Overviews jsou pravděpodobně jen začátkem širších změn ve vyhledávání. Google se stále více snaží uživatelům poskytovat rychlé, srozumitelné a důvěryhodné odpovědi přímo ve výsledcích vyhledávání, aniž by museli procházet jednotlivé webové stránky.

To ale neznamená konec organického vyhledávání. Spíše se mění jeho role – stále větší význam bude mít:

• kvalitní obsah,
• odborné články a informace,
• hlubší vysvětlení témat,
• a silná značka.

Pro e-shopy i obsahové weby tak bude důležité přemýšlet o SEO více strategicky než kdy dříve a zaměřit se na obsah, který je pro uživatele skutečně přínosný.

Pokud chcete zjistit, zda je váš obsah pro vyhledávače a AI systémy dostatečně důvěryhodný, rádi se na něj podíváme společně s vámi. Pomůžeme vám odhalit slabá místa a navrhnout úpravy, které mohou zlepšit viditelnost vašeho webu ve vyhledávání.

Poslední roky marketingu patřily hlavně výkonnostním kampaním. Hlavním trendem byla optimalizace kampaní, snižování ceny za kliknutí a neustálé ladění výsledků. Velká pozornost se věnovala také ukazateli ROAS (Return on Ad Spend – návratnost investice do reklamy), protože značky chtěly jasně vidět, kolik peněz se jim z reklamy vrací.

Jelikož se trh mění – a spolu s ním i chování zákazníků – samotné performance kampaně už přestávají stačit. Značky se proto stále častěji vracejí k tomu, co fungovalo vždy: k emocím, příběhům a budování značky.

Emoční kampaně se sice hůře měří a nelze je hodnotit čistě podle krátkodobých čísel, ale přinášejí efekt, který žádná výkonnostní reklama neumí dorovnat. A právě o tom je tento článek.

1. Proč se emoce do kampaní vrací (kontext roku 2025)

Abychom lépe pochopili, proč se emoce do marketingu v roce 2025 tak výrazně vraceli, je potřeba podívat se na celou situaci s malým odstupem. Trh se neustále mění – a to nejen v oblasti technologií nebo reklamních formátů, ale i v tom, jak lidé vnímají komunikaci značek. To, co spolehlivě fungovalo před pěti či sedmi lety, dnes už zdaleka nestačí.

Online prostor je totiž dlouhodobě přesycený a běžný uživatel vidí každý den stovky reklamních sdělení. Reklama je všude: v mobilu, v e-mailech, na sociálních sítích, ve vyhledávání, v aplikacích i na televizních platformách. Výsledkem je postupná „otupělost“ publika – lidé jednoduše přestávají věnovat pozornost sdělením, která jsou zaměřená jen na cenu, technické parametry nebo krátkodobé benefity.

Pouhé oznámení o slevě nebo informaci o výhodné nabídce dnes upoutá pozornost jen na pár vteřin a velmi rychle mizí v záplavě dalších sdělení. Uživatelé už nechtějí další banner s 20% slevou. Chtějí něco, co je zaujme, vyvolá reakci, nebo je alespoň na chvíli zastaví. A právě tady se objevuje prostor pro emoční kampaně – pro komunikaci, která oslovuje lidi lidsky, ne jen technicky.

Přetlak výkonu a rostoucí ceny reklamy

Dlouhé období tlaku na výkonnostní kampaně způsobilo, že většina inzerentů začala dělat totéž: krátké bannery, úderné texty, komunikace slev, technických parametrů a rychlých benefitů. Tento přístup dříve fungoval – hlavně kolem roku 2018, kdy byl online prostor levnější a méně zaplněný. Dnes už ale samotné „výkonové sdělení“ nestačí. Přetlak na výkon vedl zároveň k postupnému růstu cen za základní reklamní metriky, které určují, kolik nás stojí to, aby se reklama vůbec dostala k lidem.

CPC (Cost per Click, tedy cena za proklik) vyjadřuje, kolik zaplatíme za jedno kliknutí na reklamu. CPM (Cost per Mille, cena za tisíc zobrazení) zase určuje, kolik stojí samotné doručení reklamy publiku. Oba ukazatele v posledních letech stabilně rostou – a to napříč celým trhem. Získat stejný výkon jako v předchozím období tedy stojí značně více peněz, a pro menší podniky to může být dokonce až likvidační. Ani navýšení rozpočtu už často nezaručí stejné výsledky jako dřív, protože prostředí je jednoduše přeplněné a uživatelé méně reagují.

Proč se navíc zhoršuje kvalita reklamního obsahu

Do hry vstupuje ještě jeden faktor: AI rychle generuje velké množství textů, které si jsou navzájem velmi podobné. Firmy tak začínají komunikovat stejným tónem, stejnou strukturou vět a často i podobnou argumentací, protože modely vycházejí ze stejných trénovacích dat. V okamžiku, kdy všichni říkají to samé, ztrácí reklama svou sílu – nepůsobí unikátně, neodlišuje značku a uživatele prostě nezastaví.

Právě proto v Česku v posledních dvou letech vidíme výrazný návrat k brandovým kampaním. Značky jako Alza, Rohlík, Lidl nebo Heureka znovu investují do emocí, příběhů a dlouhodobé komunikace, která dokáže překonat zahlcený trh. A výsledky ukazují, že to má smysl: emoční kampaně budují zapamatovatelnost, posilují značku a přinášejí efekt, který čistě výkonové reklamy nedokážou nahradit.

2. Proč emoční kampaně fungují (psychologicky i obchodně)

Abychom pochopili, proč jsou emoční reklamy tak silné, musíme si připomenout jednu věc: člověk není racionální tvor. Většinu rozhodnutí děláme na základě pocitů – a až následně si je racionálně zdůvodňujeme. Emoční kampaně tedy neoslovují logickou část mozku, ale tu, která rozhoduje mnohem rychleji a mnohem intuitivněji. A právě proto mají takový dopad na to, jak si značku pamatujeme, jak ji vnímáme a jak na ni reagujeme v dalších kampaních.

Emoce aktivují paměť

Lidé si mnohem lépe zapamatují momenty, u kterých něco cítí. Mozek totiž ukládá situace spojené s emocemi úplně jinak – intenzivněji, hlouběji a dlouhodoběji. Radost, překvapení, nostalgie, pobavení nebo dokonce i jemné napětí jsou spouštěče, které si pamatujeme roky.

Proto v nás některé reklamy z dětství zůstaly dodnes, zatímco banner, který jsme viděli minulý týden, je dávno pryč z paměti. Emoční reklama totiž vyvolá „otisk“, který se vrací pokaždé, když značku znovu potkáme – a právě tím posiluje její hodnotu.

Emoce zjednodušují rozhodování

Většina nákupů není logická. Lidé často nekupují produkt, ale pocit, který s ním získají. Když se rozhodujeme, řídíme se tím, zda nám daná věc přinese:

• bezpečí nebo jistotu,
• úlevu od starosti,
• pocit uznání,
• radost nebo odměnu,
• nebo třeba příjemné očekávání.

Emoce tak zjednodušují rozhodovací proces – mozek totiž nemusí přepočítávat parametry, vyhodnocovat technická data ani přemýšlet nad cenovými rozdíly. Stačí jediný pocit, který převáží všechny ostatní argumenty. Proto se například dražší produkt se silným příběhem prodává lépe než levnější varianta bez emocí.

Emoční obsah má delší životnost

Výkonnostní reklama funguje jen do té doby, dokud běží její rozpočet. Jakmile se kampaň vypne, veškerý efekt se okamžitě zastaví. Emoční reklama ale žije mnohem déle. Lidé si ji totiž pamatují.

Tento tzv. halo efekt způsobuje, že značka těží z emoční kampaně ještě týdny nebo měsíce poté, co je kampaň ukončená. Přenáší se totiž do:

• organického vyhledávání,
• vyšší míry zapamatování,
• lepšího engagementu,
• a nakonec i vyšších konverzí v následných performance kampaních.
  
  

Emoční obsah se jednoduše „nevyhoří“ tak rychle jako technická výkonnostní sdělení.

Emoce posilují brand a následně i výkon kampaní

Silná značka není jen logo a barevnost. Je to soubor pocitů, asociací a očekávání, které v nás vyvolává. A právě emoční kampaně jsou tím, co tyto pocity posiluje.

Když má značka silný brand, projeví se to i v jejích výkonnostních výsledcích:

• má vyšší CTR (lidé častěji klikají, protože ji znají),
• má nižší CPC (za klik platí méně, protože lidé na ni reagují přirozeněji),
• lépe konvertuje (uživatelé se u známé značky rozhodují rychleji),
• vytváří dlouhodobější důvěru.
  
  

A to i v čistě výkonnostních kampaních. Brand a performance totiž nejsou protiklady – performance vyrůstá z brandu. Výkonnostní kampaně jsou rychlé, emoční kampaně dlouhodobé, ale dohromady tvoří nejsilnější strategii.

3. Proč se emoční kampaně měří hůř (a proč je to v pořádku)

Teď přichází ta nejdůležitější část: proč u brandových a emočních kampaní nevidíme okamžitá čísla, jako jsme zvyklí u výkonu – a proč to vůbec neznamená, že nefungují. důvod je jednoduchý: brand totiž pracuje úplně jinak: pomalu, postupně a hlavně dlouhodobě.

U emočních kampaní musíme změnit způsob, jakým přemýšlíme o jejich výsledcích. Neptáme se: „Kolik to přineslo dnes?“ ale spíše: „Jak to ovlivní naši značku v následujících týdnech, měsících a dokonce letech?“ 

A právě proto je měření emočního marketingu výrazně složitější – ale o to důležitější.

Emoce nejsou KPI

U výkonnostních kampaní je vše jasně měřitelné. Pro vyhodnocování jejich výsledků používáme metriky, které dokážou kdykoliv přinést přesná čísla o tom, co se děje právě teď. Patří mezi ně například:

• ROAS – návratnost investice do reklamy,
• konverze – nákupy, poptávky nebo registrace,
• CPA – cena za uskutečněnou akci,
• kliknutí,
• CTR,
• CPC a další ukazatele.
  
  

Tyto metriky nám dávají jasná data a umožňují přesně říct, jak si kampaň vede – každý den, každou hodinu.

U emočních kampaní je ale situace odlišná. Emoce totiž žádné takto přesné a okamžité ukazatele nemají. Nemůžeme měřit, jakou „radost“, „překvapení“ nebo „důvěru“ kampaň vyvolala během prvních 24 hodin. Takové pocity se do klasických reklamních dashboardů jednoduše nevejdou a nedají se převést do jednoho konkrétního čísla.

A právě proto se často mylně říká, že brand „nejde změřit“. On změřit jde – jen jinými metodami a s delším časovým odstupem.

Delay efekt – opožděný dopad

Výkonnostní reklama funguje prakticky okamžitě – jakmile ji spustíte, už během několika hodin nebo dní vidíte první výsledky. Brandové a emoční kampaně ale mají úplně jinou dynamiku. Jejich dopad se neprojeví hned, protože pracují s pamětí, emocemi a dlouhodobým vnímáním značky. Proto se výsledky takových kampaní objevují až s odstupem:

• za několik týdnů,
• někdy i za měsíc,
• a u velkých značek klidně až po delším období.

Tomuto jevu se říká delay efekt. Je to důvod, proč může na první pohled vypadat, že emoční kampaň „nefunguje“, i když ve skutečnosti začíná potichu pracovat v hlavách lidí a její přínos se ukáže později – často mnohem silněji než u výkonu.

Když člověk za dva týdny něco hledá na Google a vybaví se mu váš příběh, hlas, atmosféra nebo vizuál – to je práce brandu.

Propojení kanálů

Zákazník se v praxi nikdy nechová lineárně. Neexistuje jednoduché „viděl reklamu → klikl → nakoupil“. Realita je mnohem složitější a chaotičtější. Člověk vidí video na YouTube, o tři dny později si na značku vzpomene cestou z práce, pak ji večer vyhledá, ještě chvíli váhá – a nakonec nakoupí třeba přes Google Ads nebo Seznam.

A právě tady vzniká velké nedorozumění. Výkonnostní reklama si často „přivlastní“ konverzi, protože byla poslední v řetězci. Ale bez brandové připomínky, emocí nebo předchozího kontaktu by k nákupu vůbec nedošlo. Jinými slovy: brand dělá práci, výkon si připisuje zásluhu – a proto je důležité oba typy kampaní hodnotit společně, ne odděleně.

„Soft metriky“ – co to vlastně je?

Soft metriky jsou ukazatele, které neměří výkon v podobě konverzí, nákupů nebo návratnosti investic. Měří to, co je jemnější, ale klíčové: jak lidé vnímají značku. Tedy co si o vás myslí, zda si vás pamatují, zda o vás mluví a jak moc jim jste sympatičtí. Právě na těchto ukazatelích stojí měření emocí a brandových kampaní.

Patří sem například:

Brand lift

Metrika, která jasně ukazuje, zda kampaň zvýšila povědomí, zájem nebo důvěru k vaší značce. Jinými slovy: „Pohnula daná kampaň s tím, jak lidé vaši značku vnímají?“

Může jít o měření typu:

• více lidí zná váš produkt,
• lidé si značku vybaví rychleji,
• zvýšila se důvěra ve vaši firmu,
• lidé si vás snáze spojí s kategorií (např. značka = kvalitní kosmetika).
  
  

Search volume

Tato metrika měří to, kolik lidí začalo vyhledávat název vaší značky nebo produktů. Pokud čísla rostou, znamená to, že značka je v hlavách lidí přítomná – a to je typický efekt kvalitní emoční kampaně.

U výkonnostních reklam se hledají konkrétní produkty. U brandových kampaní lidé hledají značku jako celek.

Direct traffic

Kolik lidí jde přímo na váš web – tedy napíše adresu ručně, uloží si odkaz nebo přijde přes záložky. To se děje jen tehdy, když lidí značku znají nebo si na ni sami od sebe vzpomenou. Direct traffic je jeden z nejsilnějších signálů toho, že váš brand funguje.

Engagement (zapojení)

Jde o komentáře, sdílení, ukládání příspěvků, dobu sledování videa nebo reakce na váš obsah. Engagement neukazuje to, kolik lidí u vás nakoupilo, ale to, jak moc lidi váš obsah zaujal nebo s nimi rezonoval.

Dobrá emoční kampaň často vyvolává reakce typu:

• „To je přesně o mně!“
• „Tohle mě dojalo.“
• „Konečně reklama, která mě baví.“

Sentiment

Sleduje, v jakém tónu se o značce mluví – pozitivně, neutrálně nebo negativně. Je to něco, co žádná výkonnostní reklama nedokáže zlepšit sama o sobě.

Emoce ovlivňují:

• jestli lidé značce věří,
• jak se o ní baví,
• jestli si ji spojí s něčím příjemným nebo nepříjemným.
  
  

Proč je důležité soft metriky sledovat?

Protože ukazují to, co rozhoduje o nákupech dlouhodobě: jaký mají zákazníci vztah k vaší značce. Výkonnostní kampaně vám přinesou krátkodobé výsledky. Soft metriky vám ukazují, zda budujete něco, co povede k opakovaným nákupům a nižším nákladům v budoucnu.

4. Jak dělat emoční kampaně, které mají reálný dopad

Než se pustíme do toho, jak emoční kampaně vytvořit, je potřeba si uvědomit jednu věc:
emoce nevznikají náhodou. Dobrá emoční reklama je promyšlená, opřená o insight, příběh a správné provedení. A hlavně – není to „hezčí video“, ale strategický nástroj, který dokáže posunout značku o několik let dopředu.

Začněte insightem (ne produktem)

Insight je hluboké porozumění tomu, co lidé cítí, řeší nebo potřebují. Není to údaj z dotazníku, ale skutečný motiv chování. Emoční kampaně stojí právě na něm.

Lidé nereagují na parametry produktu, ale na situace ze života:

• chci mít konečně klid,
• chci vědět, že jsem udělal správné rozhodnutí,
• chci dopřát dětem něco hezkého,
• chci ušetřit čas, protože ho nemám.
  
  

Insight je tedy odpověď na otázku: „Jaký lidský problém nebo pocit dokáže naše značka vyřešit?“

Vyprávějte příběh

Příběh je základ každé emoční kampaně. Nemusí být složitý – stačí jednoduchá linka, se kterou se lidé ztotožní. Příběh by měl mít:

• začátek (situace, ve které se lidé poznají),
• problém nebo emoci,
• řešení,
• vyústění, které zanechá pocit.

Reklama, která jen popisuje produkt, příběhem není. Emoční kampaň ukazuje lidi, ne funkcionality.

Pracujte s hudbou, tempem a vizuální identitou

Hudba tvoří polovinu emocí. Jeden správně zvolený tón vyvolá víc pocitů než dvacet řádků textu. Proč na tom záleží:

• hudba určuje tempo,
• buduje napětí nebo uvolnění,
• dotváří vizuální mood,
• v kombinaci s obrazem vytváří „emoční stopu“, kterou si lidé pamatují ještě dlouho po skončení videa.

Značky, které to umí (např. Alza, Rohlík, IKEA), mají díky hudbě okamžitě rozpoznatelný styl.

Nechte diváka něco cítit

Kampaň nemusí být nutně dojemná. Emocí je celá škála: radost, úleva, překvapení, hrdost, humor, nostalgie, očekávání… Důležité je, aby něco vyvolala. Pokud po zhlédnutí videa divák necítí vůbec nic, je to jen další z mnoha reklam, které se ztratí v davu. Emoční kampaň by měla v divákovi zanechat stopu – větu, myšlenku, pocit, scénku, melodii… cokoliv, co se zachytí v paměti.

Připravte si měření dopadu předem

Emoční kampaně se neměří výkonem. Proto je nutné vědět už dopředu:

• co chceme ovlivnit (povědomí, vnímání, zájem),
• jaké soft metriky budeme sledovat,
• jak zjistíme, zda jsme posunuli brand (dotazníky, brand lift studie, search volume, direct traffic, sentiment).

Díky tomu nebude vaše kampaň „pocitová“, ale strategická.

Propojujte brand i výkon

Emoce, a kamapně na nich založené, fungují nejlépe, když se propojí s výkonem: brand inspiruje → výkon konvertuje.

Je dobré vědět:

• emoční kampaň připravuje půdu,
• výkonnostní kampaně sklízejí výsledky,
• společně fungují mnohonásobně lépe než odděleně.

5. Praktické příklady z ČR (2023–2025)

Alza

Alza už roky ve svých brandových kampaních používá humor a výraznou masku „Alzáka“. Je to reklama, kterou nelze ignorovat – a to je záměr. Někoho baví, někoho štve, ale každý ji okamžitě pozná podle hlasu, tónu i dynamiky.
A to je přesně princip emocí: vyvolat reakci, která zůstane v paměti. Navíc Alza dlouhodobě pracuje s jednotnou hudbou a tempem, takže si reklamu divák spojí se značkou dřív, než vůbec začne mluvit.

Rohlík

Rohlík staví komunikaci na pocitu péče, pohodlí a ulehčení života. Reklamy nejsou o cenách nebo parametrech služby – jsou o tom, jaký pocit má člověk, když mu někdo ušetří čas.

Typické motivy:

• „Ať máte čas na to, co je opravdu důležité.“
• rodina, pohodlí domova, čerstvost, klid,
• pocit, že vás někdo „obsáhne“ a postará se za vás.

Rohlík tak neukazuje produkt, ale příjemnější verzi našeho běžného dne. A to je přesně důvod, proč jejich brand neustále roste.

Lidl

Lidl dlouhodobě sází na jednoduché, lidské emoce: rodinu, radost, malé každodenní situace, které zná úplně každý.

Jejich kampaně:

• nejsou složité,
• nejsou přehnaně dramatické,
• pracují s běžnými okamžiky – vaření, nákup, sdílení jídla, víkendová pohoda.

Síla Lidlu je v tom, že neřeší velká gesta, ale důvěrně známé pocity. Divák se v tom snadno najde a spontánně si propojí značku s „normálním životem“.

Heureka

Heureka prošla rebrandingem a změnila se z čistě porovnávací služby na průvodce výběrem, který lidem pomáhá dělat správná rozhodnutí.

Reklamy často pracují s emocemi jako:

• úleva („vybral jsem dobře“),
• jistota,
• důvěra,
• pocit, že vás někdo vede a dává vám přehled.

Jejich koncept stojí na tom, že dobrý pocit z nákupu je důležitější než samotný produkt, a že značka může lidem ušetřit stres i čas.

Shrnutí příkladů

Tyto značky spojuje jedno: investují do emocí, příběhu a dlouhodobého vnímání značky. Nesnaží se vyhrát nejnižší cenou nebo nejkratším sdělením – budují si místo v hlavě lidí. A právě proto rostou, i když se výkon některých kampaní měří pomaleji.

Závěr: Emoční kampaně se měří hůř. Ale fungují lépe.

Emoce se do marketingu nevracejí náhodou. Je to odpověď na přehuštěné reklamní prostředí, rostoucí ceny výkonu a fakt, že lidé si dnes vybírají značky jinak než před pěti lety. Výkonnostní kampaně jsou důležité – přinášejí okamžité výsledky. Ale brand a emoce vytvářejí poptávku, která vůbec umožní, aby výkon dlouhodobě fungoval.

Když značka pracuje s emocemi, získává:

• vyšší zapamatovatelnost,
• silnější důvěru,
• lepší odezvu napříč kanály,
• a nakonec i nižší náklady na výkon.

A i když se emoční kampaně měří jinak a jejich výsledky přicházejí později, jejich dopad bývá násobně větší než u čistě výkonnostních reklam.

Chcete kampaně, které opravdu hýbou lidmi – i výsledky?

Pokud vás téma zaujalo a jste ve fázi, kdy chcete posunout svůj marketing od čistého výkonu k dlouhodobému růstu značky, můžeme vám s tím pomoci.

V Softemě připravujeme kampaně, které:

• kombinuji výkon i brand,
• stojí na reálných insightech vašich zákazníků,
• mají jasně nastavené měření dopadu,
• a hlavně přinášejí výsledky, které vydrží.
  

Napište nám – společně vytvoříme komunikaci, která nezapadne a skutečně zůstane v hlavách lidí.

GPT asistenti už nejsou jen „hračka pro technické nadšence“, protože dokáží ušetřit čas při psaní, plánování i učení a přitom se dají používat překvapivě jednoduše. Hodně lidí ale narazí na to, že neví, kde asistenta v rozhraní vůbec vytvořit, co do něj napsat a jak poznat, že odpovědi dávají smysl. V článku si projdeme, co je GPT asistent, jaké přínosy může mít v práci i osobním životě a jak si ho nastavit tak, aby fungoval podle vašich pravidel.

Co je GPT asistent a jak si ho máme představit

GPT asistent je prakticky „nastavená verze“ konverzace s umělou inteligencí, která má jasnou roli, drží se zadaných pravidel a pomáhá opakovaně řešit podobné úkoly, aniž byste mu pokaždé vysvětlovali celý kontext od nuly. Když si to přeložíme do běžné řeči, je to něco jako šablona nebo pracovní postup, jen místo tabulky nebo dokumentu pracujete s asistujícím nástrojem, který umí číst zadání, doplňovat návrhy, přeformulovat text, připravit strukturu a navrhnout další kroky.

Možná jste se setkali s pojmem GPT a není divu, že se v něm lidé ztrácí, protože se používá ve více významech. V praxi vám stačí vědět, že GPT je označení technologie, která je trénovaná na práci s jazykem, a díky tomu umí „rozumět“ textu a generovat odpovědi tak, aby dávaly smysl v kontextu zadání. Neznamená to ale, že by měla vlastní zkušenost nebo že by automaticky znala všechna fakta o vašem podnikání, protože bez vašich informací jen odhaduje nejpravděpodobnější odpověď.

GPT, chatbot a AI asistent: kde je rozdíl

Chatbot si spousta lidí představí jako okénko na webu, které odpovídá podle připravených scénářů, typicky na otázky typu „kde najdu fakturu“ nebo „kdy mi dorazí objednávka“. To je užitečné, ale bývá to poměrně pevně dané.

AI asistent je flexibilnější v tom, že umí pracovat s různými typy zadání a zvládne i složitější úkoly, třeba připravit návrh e-mailu, porovnat dvě varianty textu, sepsat osnovu článku nebo pomoci s plánem dovolené. Zároveň platí, že kvalita výstupu hodně záleží na tom, jak dobře mu zadání popíšete.

Co GPT asistent umí, a kde je naopak dobré mít očekávání pod kontrolou

Největší síla GPT asistenta je v práci s textem a strukturou, takže vám často pomůže tam, kde byste jinak dlouho přemýšleli „jak začít“ nebo „jak to napsat stručněji a srozumitelněji“. Umí ale i věci, které nejsou jen o psaní, například navrhnout plán, vytvořit seznam kroků, shrnout dlouhý text nebo z jedné věci udělat více variant pro různé publikum.

Zároveň je fér říct i druhou stranu: GPT asistent není neomylný, neumí garantovat pravdivost každého detailu a bez ověření může občas „sebevědomě“ napsat něco, co zní věrohodně, ale není to přesné. Proto se hodí brát ho jako chytrého parťáka, ne jako autoritu, která má vždy pravdu.

Úkoly, kde bývá asistent nejvíc přínosný

V praxi se nám opakovaně potvrzuje, že nejlépe funguje na úkoly, které mají jasný cíl a kde je možné si výsledek rychle zkontrolovat.

• Psaní a úpravy textů: návrh prvního draftu, přeformulování, zkrácení, sjednocení tónu.
• Struktura a plánování: osnova článku, checklist, plán kampaně, harmonogram kroků.
• Shrnutí a vysvětlení: z dlouhého textu udělá krátký přehled, nebo vysvětlí pojem lidsky.
• Varianty pro různé situace: stejnou zprávu připraví formálně, přátelsky, stručně i detailně.

   

Kdy na asistenta raději nespoléhat bez kontroly

Pokud jde o právní, zdravotní nebo finanční rozhodnutí, je lepší brát výstup jako orientační a následně ho ověřit u odborníka nebo v důvěryhodném zdroji. Stejně tak je rozumné nepouštět do asistenta citlivé údaje, jako jsou přístupy, interní obchodní podmínky, neveřejné smlouvy nebo databáze zákazníků, protože pořád pracujete s online nástrojem a je dobré držet základní hygienu.

Přínosy v práci: méně rutiny, více kapacity na rozhodování

V pracovním kontextu lidé často čekají „velké kouzlo“, ale reálný přínos bývá mnohem praktičtější a tím pádem i udržitelnější. GPT asistent vám typicky ušetří čas na začátku práce, kdy potřebujete něco rozjet, a zároveň pomáhá s rutinou, kterou byste jinak dělali opakovaně, například přepisovali podobné odpovědi, připravovali kostru textu nebo ladili styl.

Příklady pro e-shopy a menší firmy v České republice

U e-shopů se přínos projeví často velmi rychle, protože obsah a komunikace se opakují pořád dokola, jen se mění produkt, kategorie nebo sezóna.

• Produktové popisky a kategorie: asistent dokáže připravit strukturu popisku, navrhnout argumenty a rozdělit text na části, které se dobře čtou, a vy pak doplníte reálné parametry a výhody, které odpovídají vašemu produktu.
• E-mailing: připraví návrh e-mailu včetně předmětu a preheaderu (preheader je krátký text vedle předmětu, který se často zobrazuje v e-mailové schránce), navrhne body a CTA. CTA je „výzva k akci“, tedy věta typu „Zobrazit nabídku“ nebo „Dokončit objednávku“.
• Zákaznická podpora: pomůže sepsat odpovědi na časté dotazy jednotným tónem, například u reklamací, dopravy nebo výměny zboží, a vy si je pak uložíte jako šablony.
• SEO podklady: navrhne FAQ, tedy sekci „často kladené otázky“, nebo vytáhne z tématu slovníček pojmů. SEO je zkratka pro optimalizaci pro vyhledávače, zjednodušeně jde o to, aby váš web dokázali lidé ve vyhledávání snadno najít.
  
  

Pokud řešíte i placenou reklamu, asistent vám může pomoct třeba s vysvětlením metrik, které se v reportech často objevují. CPC je cena za proklik, tedy kolik průměrně zaplatíte za jedno kliknutí na reklamu, CPM je cena za tisíc zobrazení reklamy a ROAS je návratnost investice do reklamy, tedy kolik korun tržby přinesla jedna koruna utracená za reklamu. Nejde o to, aby vám asistent „dělal marketing“, ale aby vám zrychlil přípravu podkladů a pomohl vám lépe se zorientovat.

Přínosy v osobním životě: organizace, učení a méně „mentální administrativy“

Když se mluví o AI asistentech, často to sklouzne jen do pracovních scénářů, ale pro spoustu lidí je překvapivě užitečná právě ta osobní rovina. Typicky proto, že i mimo práci řešíme plánování, psaní, rozhodování a hledání informací, jen o tom nemluvíme jako o „procesech“.

Situace, kde asistenta využijete i doma

• Plánování dovolené: řeknete mu rozpočet, počet dní, preference a tempo, a on navrhne itinerář, který si upravíte podle reality.
• Jídelníček a nákupní seznam: pomůže vymyslet jednoduchý týdenní plán a vy z něj uděláte nákupní seznam, což šetří čas i energii.
• Psaní praktických textů: reklamace, žádost, průvodní dopis, omluvenka, vše jde napsat rychleji, když máte dobrou osnovu.
• Učení: dokáže vysvětlit věc „lidsky“, dát příklady, nebo vás vyzkoušet otázkami, když se chcete něco naučit.
  
  

Často nejde o to, že by asistent udělal všechno za vás, ale spíš o to, že vám pomůže rychleji se posunout z bodu „nevím, kde začít“ do bodu „mám něco v ruce a můžu to upravit“.

Jak GPT asistenta správně používat, aby odpovědi nebyly obecné

Nejčastější důvod, proč lidé řeknou „AI mi nic moc nedala“, je ten, že zadání je příliš stručné nebo neurčité. GPT asistent totiž umí výborně reagovat na kontext, ale pokud žádný nedostane, bude se držet obecností, které zní bezpečně, ale nijak výrazně vám nepomůžou.

Co je prompt a jak ho psát tak, aby fungoval

Slovo prompt znamená zadání nebo instrukce, kterou asistentovi napíšete. Dobré zadání není složité, jen je konkrétní, a často v něm stačí pár vět navíc.

Osvědčuje se nám jednoduchá struktura:

• Role: kým má asistent být (např. „jsi asistent pro psaní e-mailů pro e-shop“).
• Cíl: co má vzniknout (např. „napiš e-mail o nových produktech“).
• Kontext: pro koho to je a v jaké situaci (např. typ zákazníků, tón, délka).
• Formát: jak má výstup vypadat (např. „předmět, preheader, 4 body, CTA“).
• Omezení: co nemá dělat (např. „bez superlativů, vysvětli pojmy jednoduše“).
  
  

Když tohle dodržíte, často se dramaticky zvedne kvalita odpovědí i bez toho, abyste psali dlouhé zadání.

Jak si nastavit GPT asistenta krok za krokem

V téhle části půjdeme záměrně prakticky, protože právě tady lidé nejčastěji tápou, kde co v rozhraní najít, a pak mají pocit, že „to nefunguje“, i když jen klikli jinam, než bylo potřeba.

Kde asistenta vytvořit, když ho nemůžete najít

Rozhraní ChatGPT se může mírně lišit podle účtu, verze aplikace nebo prohlížeče, takže to, co jeden člověk vidí hned, může druhý dohledávat o pár kliknutí dál. Pokud tlačítko Vytvořit nevidíte na první dobrou, je to běžné a většinou stačí projít následujícími kroky.

Obr. č.1: V levém menu si najděte sekci Modely GPT. Scrollujte níže až narazíte na volbu prozkoumej modely GPT.

Obr. č. 2: V této části byste měli vidět položka Prozkoumej modely GPT (někdy i prozkoumat modely GPT) – na tu klikněte.

Obr. č. 3: Po prokliku se vám otevře stránka s přehledem modelů GPT, kde už je vidět vyhledávání a nabídky jednotlivých GPT. Až tady se obvykle objeví tlačítko + Vytvořit (většinou v horní části stránky). Kliknutím na něj se dostanete do editoru, kde už můžete vyplnit instrukce a nastavení vlastního asistenta.

Co kam vyplnit, aby asistent odpovídal „po vašem“

Po kliknutí na tlačítko „vytvořit“ se dostaneme do editoru asistenta. Obvykle se nám ihned zobrazí záložka Konfigurace, kde je několik polí, která na první pohled vypadají „formálně“, ale ve skutečnosti zásadně ovlivňují, jak se bude asistent chovat a jak dobře se bude používat v praxi. Nejde o to napsat dlouhé odstavce, spíš si ujasnit, k čemu asistenta chceme, co má dělat opakovaně a co naopak nikdy dělat nemá.

Obr. č. 4: Úvodní obrazovka editoru asistenta

Na dalším screenu můžete vidět zvětšenou levou část předchozího screenu Zde je právě to místo, kde si asistenta nastavíte tak, aby jeho výstupy odpovídali vašim potřebám. Níže si jednotlivá pole rozebereme podrobněji a podíváme se, co do kterého napsat. 

Obr. č. 5: konfigurace asistenta – co kde vyplnit?

Pole Název

Do kolonky Název napište, jak se má asistent jmenovat. Zní to banálně, ale název slouží hlavně k tomu, abyste asistenta později snadno našli mezi ostatními, takže se vyplatí použít pojmenování, které rovnou říká, na co ho máte.

Dobře fungují názvy typu:

• „Plánování dovolené“ nebo „Výlety a itineráře“ (osobní použití),
• „Jídelníček a nákupní seznam“ (domácnost),
• „Texty pro e-shop“ nebo „Produktové popisky“ (pracovní použití),
• „Klient X – obsah a SEO“ (pokud asistenta děláte pro konkrétní projekt).

Pokud jde o pracovní prostředí, je bezpečnější nepoužívat v názvu citlivé informace, které byste nechtěli mít nikde viditelně uložené, a raději zvolit obecnější označení projektu.

Pole Popis

Pole Popis je krátké shrnutí, co asistent dělá a komu slouží. V praxi pomáhá hlavně ve chvíli, kdy budete mít asistentů víc, nebo se k němu vrátíte po delší době a už nebudete přesně vědět, „na co byl“.

Stačí jedna až dvě věty, například:

• „Pomáhá mi plánovat dovolené podle rozpočtu a preferencí, navrhuje itinerář a checklist věcí.“
• „Připravuje návrhy textů pro e-shop a kontroluje tón komunikace, bez superlativů a s vysvětlením pojmů.“
• „Pomáhá mi psát e-maily: navrhne předmět, preheader, body a CTA v přátelském tónu.“

   

Pole Pokyny

Sekce Pokyny je nejdůležitější část celého nastavení, protože právě tady asistentovi říkáte pravidla hry. Můžeme si to představit jako jednoduchý interní brief: kdo má asistent být, pro koho pracuje, jak má odpovídat a jaké věci má vždycky hlídat.

Aby to fungovalo, vyplatí se dát do pokynů konkrétní informace:

• Role a účel: „Jsi asistent pro plánování dovolené / psaní textů / organizaci domácnosti…“
• Pro koho odpovídá: „Piš pro začátečníka, vysvětluj pojmy jednoduše…“
• Tón a styl: „Piš přátelsky, ale věcně, bez zbytečných superlativů…“
• Formát výstupu: „Používej nadpisy a odstavce, na konci dej krátké shrnutí…“
• Omezení: „Nevymýšlej si fakta, pokud si nejsi jistý, zeptej se na doplnění…“

Praktický tip: když chcete, aby asistent psal konzistentně, dejte mu i jednu větu o tom, jak má pracovat s nejistotou, například že má raději přiznat, že něco neví, nebo se doptat, než aby si informace domýšlel.

Pole Začátky konverzace

Pole Začátky konverzace funguje jako sada předpřipravených „startovacích“ zadání, která se vám nabídnou hned na začátku, takže nemusíte pokaždé vymýšlet první dotaz a asistent se rychleji chytí správného směru. Hodí se hlavně tehdy, když asistenta používáte opakovaně na stejné typy úkolů, nebo když chcete, aby se v něm neztratil někdo další, kdo ho bude používat po vás. Místo pravidel sem tedy dáváte typické požadavky, které budete zadávat často, například:

Příklady pro osobní použití:

• „Naplánuj mi víkendový výlet do 2 hodin autem z Prahy, s rozpočtem do 3 000 Kč.“
• „Navrhni jídelníček na 5 dní a vytvoř nákupní seznam.“

   

Příklady pro pracovní použití:

• „Navrhni strukturu blogového článku na téma X pro majitele e-shopu v České republice.“
• „Připrav 3 varianty předmětu a krátký e-mail s CTA na téma X.“

Pole Znalosti (Nahrát soubory)

Sekce Znalosti umožňuje nahrát soubory, ze kterých může asistent čerpat, například dokument s tónem komunikace, popisem služeb, brand manuálem nebo často kladenými dotazy. Je to užitečné hlavně u pracovních asistentů, protože díky tomu odpovídají konzistentněji a nemusíte stejné informace psát pořád dokola.

Zároveň je dobré připomenout jednoduché pravidlo: do znalostí nepatří nic citlivého, co byste nechtěli nikde sdílet, typicky databáze zákazníků, interní smlouvy, přístupy nebo neveřejné finanční výsledky. Když si nejsme jistí, jestli je něco „OK“, vyplatí se raději data anonymizovat nebo dát jen obecnější verzi.

Pole Doporučený model

V části Doporučený model můžete určit, jaký model má asistent primárně používat. Pokud si nejste jistí, klidně nechte výchozí nastavení, protože pro běžné použití to často funguje dobře, a důležitější než samotný model je stejně kvalita pokynů a zadání.

Sekce Možnosti

V části Možnosti si vybíráte, jaké „schopnosti“ bude mít váš asistent k dispozici. Ne každá se hodí pro každé použití, proto se vyplatí zapnout jen to, co reálně potřebujete, protože tím snížíte riziko, že asistent začne dělat něco, co jste vlastně nechtěli.

• Vyhledávání na webu – Zapněte ve chvíli, kdy chcete, aby asistent mohl dohledávat aktuální informace (například otevírací doby, nové funkce nástrojů nebo čerstvé trendy), zároveň je ale dobré počítat s tím, že i pak má smysl ověřovat zdroje a nenechat asistenta „tipovat“.
• Pracovní plocha – Hodí se, pokud chcete, aby asistent pracoval se soubory nebo vám pomáhal s konkrétními výstupy, například s úpravou textu, analýzou dokumentu nebo přípravou podkladů, které řešíte přímo v prostředí ChatGPT.
• Generování obrázků – Zapněte, pokud chcete asistenta používat i na jednoduché vizuály, například koncepty bannerů, ilustrace do článku nebo návrhy motivů, a zároveň počítejte s tím, že to nenahrazuje práci grafika, ale spíš urychluje první návrhy a nápady.
• Interpret kódu a analýza dat – Tuhle volbu využijete, když chcete pracovat s daty, soubory nebo výpočty (typicky CSV, tabulky, jednoduché analýzy), a naopak ji klidně nechte vypnutou, pokud asistenta chcete jen na psaní a běžné plánování.

   

Prakticky: pro běžné osobní použití často stačí nechat zapnuté jen to, co opravdu využijete, a u pracovních asistentů je dobré mít na paměti, že čím víc možností zapnete, tím víc musíte mít ošetřené pokyny a hranice v části Pokyny.

Sekce Akce

Sekce Akce slouží pro pokročilejší nastavení, kdy chcete, aby asistent uměl provádět konkrétní úkony napojené na externí službu nebo systém. V praxi to znamená, že asistenta můžete propojit s nástrojem, který používáte, a vytvořit mu „tlačítka“ nebo funkce pro konkrétní úkoly (například práce s interním systémem, ticketingem, CRM nebo jiným API).

Pokud si asistenta nastavujete pro běžné použití (psaní, plánování, nápady, struktura textů), tuhle část můžete bez obav přeskočit a nechat ji prázdnou, protože se bez ní obejdete. Dává smysl se k ní vrátit až ve chvíli, kdy víte, že chcete automatizovat konkrétní opakující se krok a máte na to kapacitu i technickou podporu.

Obr. č. 6:  Nezapomeňte kliknout na tlačítko „vytvořit“, abyste o své nastavení nepřišli.

Nezapomeňte nastavení potvrdit tlačítkem „Vytvořit“

Jakmile máte v konfiguraci vyplněný název, popis a hlavně pokyny, je potřeba nastavení ještě potvrdit tlačítkem „Vytvořit“ v horní části editoru (v našem rozhraní je v levé horní části). Dokud na „Vytvořit“ nekliknete, asistent zůstává jen jako koncept a vaše úpravy se nemusí projevit tak, jak očekáváte.

Rychlý test po vytvoření: jak poznat, že je nastavení v pořádku

Jakmile asistenta uložíte, vyplatí se udělat krátký test, který odhalí, jestli je zadání dost konkrétní:

• požádejte ho o stejný výstup ve dvou různých tónových variantách,
• nechte ho vysvětlit jeden odborný pojem jako laikovi,
• dejte mu mini úkol s jasným formátem (např. „napiš 5 bodů + krátký odstavec“). 

Pokud se drží formátu, nepřidává zbytečné fráze a odpovídá ve stylu, který chcete, máte vyhráno a dál už jen ladíte detaily.

Bezpečnost a soukromí: co do asistenta raději nepsat

U osobního použití i ve firmě platí jednoduché pravidlo: do asistenta nepatří nic, co by vám vadilo vidět někde omylem veřejně, nebo co by mohlo poškodit vás, zákazníky či podnikání. Typicky jde o přihlašovací údaje, interní databáze, neveřejné smlouvy nebo detailní osobní informace. Asistent se dá používat velmi efektivně i bez toho, abyste mu posílali citlivé věci, protože většinou stačí anonymizovat, zobecnit nebo pracovat se vzorovým příkladem.

Nejčastější chyby, které zbytečně snižují přínos

Nejčastěji vídáme tři opakující se situace, které lidem vezmou velkou část přínosu, i když by šly opravit jednou drobnou úpravou zadání nebo práce s výstupem.

• Příliš obecné zadání bez cíle a formátu – Když asistentovi napíšete jen jednu větu bez kontextu, často vyrobí obecný text, protože vlastně neví, co přesně chcete, pro koho to je a jak má výsledek vypadat. Stačí přitom doplnit cíl („chci osnovu / chci e-mail / chci 3 varianty“), kontext („pro začátečníka / pro zákazníky e-shopu“) a formát („v bodech / s nadpisy / s CTA“) a odpovědi bývají o úroveň výš.

   

• Očekávání, že asistent automaticky zná váš produkt, zákazníky a tón komunikace – Častá chyba je předpoklad, že asistent „nějak ví“, co prodáváte, kdo je vaše cílovka nebo jak běžně komunikujete, i když jste mu to nikdy neřekli. Ve výsledku pak dostanete odpověď, která je sice formálně správná, ale nezní jako vy a neodpovídá vaší realitě. Pomůže jednoduché upřesnění v pokynech nebo zadání: kdo jste, pro koho píšete a jaký tón chcete držet.

   

• Brát první odpověď jako finální, místo jako návrh k doladění –Hodně lidí si nechá vygenerovat první odpověď, přečte ji a buď ji rovnou použije, nebo ji rovnou zavrhne, protože „to není ono“. Přitom asistent často funguje nejlépe ve chvíli, kdy mu dáte krátký doplňující komentář, co upravit – například zkrátit, změnit tón, přidat příklady, nebo držet konkrétní strukturu. Jedním doplněním zadání se dá výsledek výrazně posunout, aniž byste museli začínat od nuly.

Ve výsledku nejde o to napsat dlouhé zadání, ale napsat takové, které má cíl, kontext a jasný formát.

Shrnutí: jak začít, i když jste úplní začátečníci

GPT asistent je užitečný ve chvíli, kdy mu dáte jasnou roli, kontext a formát, protože pak se z něj stává opakovaně použitelný parťák, který zrychlí rutinu a pomůže vám rychleji „rozjet“ práci i běžné životní úkoly. V pracovním prostředí se hodí hlavně na psaní, strukturu a přípravu podkladů, v osobním životě zase na plánování, učení a praktické texty, které nechcete dlouho vymýšlet. Když si navíc asistenta nastavíte jednou pořádně a otestujete ho na pár typických úkolech, často zjistíte, že největší přínos není v jedné zázračné odpovědi, ale v tom, že vám dlouhodobě ubývá drobná „mentální administrativa“.

Jestli teď řešíte, jak posunout marketing svého e-shopu nebo podnikání dál, ať už jde o obsah, SEO, kampaně nebo měření, ozvěte se nám – rádi vám pomůžeme dát dohromady plán, který bude vycházet z vašich reálných cílů a možností.